Větrné elektrárny jsou důležitou součástí elektrického mixu blízké budoucnosti. Na zemi je jejich největší nevýhodou nestabilní produkce energie, a tak je developeři stále častěji přesunují do pobřežních vod k silnějším a stabilnějším větrům. Kromě vyšších počátečních investic však narážejí na technologický limit – sloup je možné ukotvit pouze v hloubkách do 60 metrů, v praxi tak nebývají dál než 30 kilometrů od pobřeží.
S problémem se statečně pere společnost Hywind, která v roce 2017 otevřela první plovoucí větrnou farmu asi 40 kilometrů od pobřeží skotského Aberdeenu. Sestává z šesti turbín s těžkou kuželovitou základnou, která udržuje sloup ve vzpřímené poloze. Takové zařízení je možné kotvit v hloubkách až do 900 metrů.
Koncept se ukázal být životaschopný. Elektrárna Hywind dodává energii pro 36 tisíc britských domácností a ve výkonu ustanovila několik nových rekordů.
Stejnou myšlenku hodlá posunout dál norská společnost Wind Catching Systems, ovšem se zásadně jinou technologií. Koncept sloupu a lopatek, který vychází ze středověkých větrných mlýnů, nahrazuje Wind Catcher (windcatching.com), gigantická soustava 126 vrtulí různých velikostí.
S 310 metry je konstrukce vyšší než Eiffelova věž. Vrchní patra rotorů tak jsou vystavená rychlejšímu větru. Velké konvenční „větrníky“ (světový rekordman má listy dlouhé 118 metrů) lze provozovat pouze do určité rychlosti větru, pak hrozí destrukce. U výrazně menších vrtulí (nejdelší list na Wind Catcheru má 15 metrů) je hraniční rychlost větru vyšší. To a souhrnná plocha čepelí znamená, že soustava za ideálních podmínek vyrobí 400 gigawatthodin energie – pětkrát více, než největší a nejvýkonnější konvenční větrná turbína současnosti.
Dron E15 nad větrnou elektrárnou