Pandemie výrazně zvýšila rizika kyberprostoru. Jenom v Evropě se loni počet závažných hackerských útoků meziročně zdvojnásobil ze 146 na 304, uvedla Evropská agentura pro bezpečnost sítí a informací. Zemí, od které by se všechny ostatní včetně Česka mohly učit, jak těmto incidentům předcházet, je Estonsko. Původem česká redaktorka americké CNN Ivana Kottasová popisuje, jak se z maličké pobaltské republiky stala digitální velmoc a mezinárodní expert na kyberbezpečnost.
V Estonsku, které s 1,3 milionu obyvatel patří k nejméně zalidněným státům Evropské unie, lze prakticky cokoli zajistit prostřednictvím internetu. Estonci přes sítě hlasují ve volbách, odevzdávají daňová přiznání nebo registrují novorozence. V podstatě tam není úkon, jenž by tamní úřady nedokázaly vyřídit online.
Tak vysoká úroveň digitalizace pochopitelně vyžaduje důslednou obranu před kybernetickými útočníky a naštěstí pro estonské občany, i v tomto ohledu se pobaltská republika pravidelně umisťuje mezi světovou elitou. V metropoli Tallinnu dokonce sídlí středisko kybernetické obrany NATO.
Pomohl spor o sovětský pomník
„Estonsko začalo s digitalizací mnohem dříve než jiné země, soustředilo se hlavně na věci, jako jsou online výuka či virtuální státní správa a celkově zvolilo výrazně proaktivní přístup k moderním technologiím,“ vysvětluje Esther Naylorová, bezpečnostní expertka z Královského institutu pro mezinárodní záležitosti v Londýně.
Připomíná, že estonská vláda od samého začátku kladla důraz na kyberbezpečnost, aby se občané nebáli technologie používat a zahraniční společnosti v zemi podnikat. „Zřejmě proto se Estonsko dnes dává za vzor všem ostatním,“ myslí si Naylorová. Skutečným důvodem podle Kottasové je však permanentní hrozba hackerských útoků ze sousedního Ruska, jimž pobaltská republika statečně čelí bezmála dvě desítky let.
Patrně nejvýznamnějším milníkem, který vše odstartoval, byla kauza z roku 2007, kdy se Estonci rozhodli odstranit sovětský válečný pomník z centra Tallinnu a přemístit jej na vojenský hřbitov. Událost vyvolala ostrou diplomatickou roztržku s Ruskem ne nepodobnou loňské aféře s pražskou sochou maršála Koněva.
Estonsko se následně stalo terčem vůbec nejrozsáhlejšího kyberútoku vůči jediné zemi v historii. Webové stránky tamních bank, vládních institucí a médií nedokázaly několik týdnů normálně fungovat. Ačkoli Moskva odpovědnost za incident dodnes popírá, estonská vláda si tehdy uvědomila, že musí k digitálním hrozbám přistupovat stejně obezřetně jako k těm fyzickým.
Investice do občanů se vyplácejí
Od té doby země přijala národní kyberbezpečnostní strategii, kterou průběžně vylepšuje. Vláda na ní spolupracuje se soukromými firmami. Zřídila si záložní datové centrum v Lucembursku, kde má uskladněna všechna klíčová data pro případ, že by se hackerům podařilo ochromit veškeré technologie na estonském území. Estonští IT odborníci pravidelně simulují kyberútoky na klíčové průmyslové cíle, aby odhalili nedostatky v obranném systému.
Jako jedna z prvních zemí si Estonsko rovněž zřídilo blockchain, tedy virtuální infrastrukturu, která se používá například pro obchodování s kryptoměnami a snaží se tlačit na mezinárodní spolupráci v oblasti kyberbezpečnosti.
„Co je však možná nejdůležitější, estonská vláda se nebojí investovat do svých lidí,“ píše Kottasová. Estonsko mohutně finančně podporuje vzdělávací a tréninkové programy. Učí malé děti i seniory a varuje je před nebezpečími, která na ně mohou v kyberprostoru číhat.
Není proto divu, že obyvatelé dosahují značné odolnosti vůči šíření digitálních dezinformací a světoví lídři od německé kancléřky Angely Merkelové až po belgického krále Filipa si jezdí do Tallinnu pro rady, jak se chránit proti hackerům. Kromě toho fungování estonských úřadů ani řady podniků nebylo během loňských a letošních lockdownů významněji narušeno.
