Největší chyba, kterou lidé dělají před smrtí. Rodina pak nevidí ani korunu

V mobilu v dnešní době může ležet větší část života než v šuplících doma. Bankovní aplikace, Revolut, PayPal, účet u brokera, kryptopeněženka, rodinné fotky v cloudu, e-mail, přes který se obnovují hesla ke všemu ostatnímu. Dokud člověk žije, působí to pohodlně. Po jeho smrti se z telefonu může stát trezor, ke kterému nikdo nezná kód.

Rodina pak nemusí řešit jen byt, auto nebo peníze v české bance. Stále častěji musí zjistit, co všechno měl zemřelý v aplikacích, zahraničních službách a cloudových úložištích. A hlavně kde. Protože digitální majetek má jednu nepříjemnou vlastnost: pokud o něm nikdo neví, jako by neexistoval.

Notář není digitální detektiv

Notář v dědickém řízení umí pracovat s klasickým majetkem. Může dohledávat účty, nemovitosti, závazky nebo pojistky. Jenže u zahraniční investiční platformy, PayPalu, kryptoměnové burzy nebo hardwarové peněženky v šuplíku je situace složitější. Neexistuje žádný jednotný seznam, podle kterého by šlo zjistit, kde všude měl člověk účet.

To neznamená, že peníze v aplikacích automaticky propadnou. Pokud pozůstalí vědí, že zemřelý používal například Revolut, PayPal, eToro nebo Coinbase, mohou se na danou společnost obrátit. Obvykle budou potřebovat úmrtní list, doklad totožnosti a dokumenty z dědického řízení. Jenže první krok je nejdůležitější: vůbec vědět, kam napsat.

Seed jako klíč k trezoru

Ještě tvrdší pravidla platí u kryptoměn uložených mimo burzu. Pokud měl člověk bitcoiny na kryptoburze, existuje firma, se kterou lze jednat. Pokud je měl ve vlastní peněžence, rozhoduje takzvaný seed, tedy obnovovací fráze. Bez ní se k majetku nejspíš nedostane nikdo. Žádná banka ani zákaznická podpora přístup neobnoví.

Podobný problém se netýká jen peněz. Rodinné fotografie, videa a dokumenty už často neleží v albu nebo krabici, ale v iCloudu, Google Fotkách nebo na účtu propojeném s e-mailem. Jenže technologické firmy pozůstalým běžně nevydávají hesla. Chrání soukromí zemřelého i lidí, kteří s ním komunikovali. Přístup tak závisí na pravidlech konkrétní služby a na tom, co si člověk nastavil ještě za života.

Právě to je nejjednodušší obrana proti digitálnímu chaosu. Není nutné psát hesla na papír a schovávat je pod matraci. Stačí vytvořit bezpečný soupis: kde mám účty, kde držím peníze, kde jsou fotky, kde jsou dokumenty a na koho se má rodina obrátit.

Pomoci může správce hesel s nouzovým přístupem pro důvěryhodnou osobu. Google umožňuje nastavit Správce neaktivních účtů, Apple má funkci Legacy Contact a Facebook nabízí pověřenou kontaktní osobu pro případ zvěčnění profilu. U kryptoměn je potřeba zvlášť promyslet, kde bude uložen seed nebo návod, jak jej najít. Nesmí být volně dostupný, ale nesmí zmizet spolu s majitelem.

Digitální dědictví proto není okrajová starost pro technologické nadšence. Je to praktická součást rodinných financí. Kdo ji neřeší včas, může po sobě zanechat nejen zamčený mobil, ale i peníze, účty a vzpomínky, ke kterým se už rodina nikdy nedostane.