Social Watch: Česko už nemůže růst nahánět na nízkých mzdách

„V roce 2014 konečně byla přerušena recese a ČR vykázala růst, který byl ale nižší než v přecházejících obdobích. Země v přibližování k průměru EU ztratila mnoho let. Teď je naděje, že se konvergence znovu obnoví,“ uvedla ekonomka a spoluautorka zprávy Ilona Švihlíková. Podle ní se Česko ocitlo „v pasti středně příjmových zemí“ a vláda by měla vymyslet, jak to překonat.

Jedním ze znaků je podle Švihlíkové odliv dividend, loni na nich z ČR odteklo 219 miliard. Je to zatím nejvyšší suma. Od roku 2006 je odliv vyšší než investované částky.

Čtěte na minimální mzdu

Podle ní se tak už vyčerpal „model lákání zahraničních investorů“. Dopadá to i na mzdy. I když zisky firem loni rostly, do odměňování se to promítlo jen mírně. „Narušila se proporce mezi zisky a mzdami,“ podotkla ekonomka.

Zpráva Social Watch upozorňuje, že v Česku se odliv zisků ze země projevuje nejdramatičtěji ze všech ekonomik Visegrádské čtyřky.

„Rozdíl mezi hrubým domácím produktem a hrubým národním důchodem ukazuje, že ve skutečnosti má tato země k dispozici podstatně méně zdrojů, ať již na investice, či na zvýšení mezd,“ píše se v ní. Situaci má ilustrovat také počet firem se sídlem v daňových rájích. Problémem podle studie je, že tito „černí pasažéři“ sice využívají infrastruktury, vzdělanosti a dalších výhod, ale odmítají se na nich podílet alespoň zákonnou formou platby daně.

Počet českých firem s vlastníkem z daňového ráje v roce 2014|Social Watch

Česko ale přesto patří mezi země s nejnižší mírou příjmové chudoby. Její hranice je na 60 procentech mediánu mzdy. Velké množství lidí je těsně nad tímto limitem a od pádu do chudoby je dělí jen pár stokorun měsíčně. Zhruba půl milionu lidí nemá ani životní minimum.

Pokud by se příjmy rozdělily do deseti skupin podle výše, v nejnižší skupině by bylo 1,5 milionu lidí, uvedla Švihlíková. Odkázala na dřívější zjištění statistického úřadu. Pokud by se hraniční příjem pro chudobu zvedl o procento na 61 procent mediánu, do chudoby by podle ekonomky spadlo velké množství lidí.

„Rozdíl je přitom 165 korun,“ upřesnila. Dodala, že i v Česku je „pracující chudoba“ u lidí s nízkým výdělkem. Trpí jí prý čtvrtina pracujících žen. Podle Švihlíkové za to může nízká minimální mzda.

Zůstalo jen u slov

V oblasti prosazování rovných šancí pro muže a ženy zavládl loni podle další spoluautorky Veroniky Šprincové mírný optimismus, který se ale vytrácí. Kabinet sice zřídil post ministra pro lidská práva, zmínil rovné příležitosti v koaliční smlouvě a programu a přijal i strategii do roku 2020, s přijetím konkrétních kroků ale váhá. Týká se to třeba volební novely s rovnoměrným zastoupením žen a mužů na kandidátkách, uvedla Šprincová.

Podobná situace podle Tomáše Tožičky panuje i v oblasti lidských práv. „Prohlášení k podpoře lidských práv uvnitř ČR i navenek byla příslibem, bohužel zůstala jen v rétorické rovině,“ uvedl Tožička. Vláda například uváděla, že ČR chce pomoci lidem v tísni hlavně v jejich zemích. Do rozvojové pomoci putuje 0,11 procenta HDP a ne 0,33 procenta, jak se Česko při vstupu do EU zavázalo, dodal Tožička.

Nárůst nenávisti

Podle zprávy přibývá nesnášenlivosti, jen nenávistné výpady vůči Romům vytlačila islamofobie a téma migrace. Protiislámské nálady sílí od září loňského roku, kdy se ombudsmanka zastala muslimské dívky, která chtěla chodit do školy se šátkem, uvádí zpráva.

Podle ní se „nenávist prohloubila“, když EU letos začala jednat o kvótách pro rozdělování uprchlíků do jednotlivých států. Autoři kritizují i vývoz zbraní do zemí, kde jsou konflikty či kde se porušují lidská práva.