Válku o bohatství vyhrálo procento vyvolených. Nový žebříček odhalil 10 nejnespravedlivějších zemí světa
Bohatství v rukou několika vyvolených, zatímco většina přežívá na okraji. Nový žebříček Global Wealth Report 2025 nejnespravedlivějších zemí světa ukazuje, kde elity ovládají téměř vše. Nechybí královské ropné monarchie, oligarchické režimy, ale ani státy, které se dlouho tvářily rovnostářsky. Žebříček hodnotí země pomocí Giniho koeficientu, který měří, jak nerovnoměrně je rozdělen skutečný majetek – akcie, firmy, nemovitosti a kapitál. Čím blíž je jeho hodnota k 1, tím víc se bohatství soustředí v rukou úzké skupiny. Česko v žebříčku chybí, což je pozitivní zpráva. Kdo se ale ocitl v první desítce – a které dvě vyspělé země vás možná překvapí?
10. Mexiko
Giniho koeficient: 0,72
Mexiko je typickým příkladem země, kde se střetává velký ekonomický potenciál s hluboce zakořeněnými strukturálními problémy. Na jedné straně má země rozvinutý průmysl, blízkost Spojených států a milionáře, kteří si užívají životní styl západních elit. Na straně druhé zde žijí miliony lidí v chudobě, často bez přístupu k základnímu zdravotnictví, vzdělání nebo bezpečnosti. Rozdíly jsou viditelné i geograficky – zatímco severní regiony napojené na americký trh prosperují, jih země je výrazně chudší.
Velkou roli hraje i korupce, násilí a vliv drogových kartelů, které oslabují státní instituce. V kombinaci s nedostatečně progresivním daňovým systémem tak vzniká situace, kdy bohatí stále bohatnou, zatímco chudší vrstvy stagnují.
9. Turecko
Giniho koeficient: 0,73
Turecko je zemí obrovských kontrastů. Na západě, v Istanbulu a Ankaře, najdeme moderní čtvrti plné luxusních hotelů a výškových budov, zatímco ve východních regionech se životní podmínky blíží spíše venkovským oblastem Blízkého východu. Bohatství je koncentrováno v rukou několika velkých rodinných konglomerátů a firem blízkých politické moci, které ovládají bankovnictví, stavebnictví i energetiku.
Ekonomická krize posledních let spojená s hyperinflací zasáhla především střední a nižší vrstvy, které viděly, jak jim úspory mizí doslova před očima. Bohatší Turci dokázali své majetky ochránit díky investicím do dolarových aktiv nebo nemovitostí, zatímco běžní lidé přišli o velkou část hodnoty svých peněz. K tomu se přidávají sociální a politické rozdíly mezi sekulárními a náboženskými komunitami, což ještě víc rozděluje společnost.
8. Indie
Giniho koeficient: 0,74
Indie je známá svou velkou rozmanitostí. Na jedné straně tu máme miliardáře, kteří vlastní globální konglomeráty v oblasti IT, farmacie nebo těžby a staví si nejdražší rezidence světa. Na straně druhé stále žije více než 75 milionů lidí pod hranicí extrémní chudoby, mnozí z nich ve slumech bez základní infrastruktury. Situace se ale nicméně zlepšuje, ještě okolo roku 2012 žilo podle Světové banky v extrémní chudobě přes 344 milionů Indů.
Nerovnost má v Indii i kulturní a historický rozměr. Kastovní systém stále nepřímo ovlivňuje přístup ke vzdělání, práci a majetku. Ekonomický růst se navíc koncentruje hlavně ve velkých městech, jako je Dillí, Bombaj nebo Bengalúr, zatímco venkov a chudší regiony zůstávají mimo hlavní proud rozvoje.
7. USA
Giniho koeficient: 0,74
Spojené státy jsou v tomto seznamu jednou z nejvyspělejších zemí a ukazují, že bohatství a extrémní nerovnost mohou existovat vedle sebe. Podle reportu společnosti Redfin je nejbohatší jedno procento Američanů natolik bohaté, že by teoreticky mohlo koupit 99 procent všech domů v zemi, aniž by se zadlužilo.
Zatímco technologičtí miliardáři jako Elon Musk nebo Jeff Bezos bohatnou raketovým tempem, střední třída často stagnuje a stále více se zadlužuje, aby si udržela životní standard.
Velkou roli hraje slabá sociální záchytná síť – v porovnání s Evropou mají USA omezené veřejné zdravotnictví, minimální podporu bydlení a vysoké školné. To vede k situaci, kdy pro běžné rodiny je téměř nemožné ušetřit a investovat, zatímco horní vrstvy díky kapitálovým výnosům dále násobí své bohatství.
6. Švédsko
Giniho koeficient: 0,75
Švédsko je největším překvapením tohoto žebříčku. Má pověst rovnostářské země s vysokými daněmi, silným sociálním systémem a téměř stejnými příjmy pro všechny. Jenže to platí pouze u příjmů, ne u majetku. Klíčové průmyslové podniky, banky a investiční fondy ovládá několik historicky vlivných rodin a trustů, které mají kořeny ještě v 19. století.
Běžný Švéd sice vlastní byt, dům nebo auto, ale největší část bohatství – akcie, firmy a investiční aktiva – je koncentrována v rukou malé elity. Tento rozdíl je často skrytý, protože Švédsko působí navenek velmi rovnostářsky, ale v oblasti vlastnictví kapitálu je propast obrovská.
5. Saúdská Arábie
Giniho koeficient: 0,78
Saúdská Arábie je země nesmírného ropného bohatství, které je ale rozloženo velmi nerovnoměrně. Největší část příjmů z ropy a klíčových státních podniků patří královské rodině a s ní spojené elitě. Jejich bohatství dosahuje přes 1,4 bilionu dolarů.
Střední třída je slabá, většina lidí má omezený přístup k investicím a vlastnictví. Nerovnosti jsou navíc posíleny sociální hierarchií a nerovným postavením žen v tradiční společnosti.
Přestože korunní princ Muhammad bin Salmán spustil reformní program Vision 2030, který otevírá ekonomiku zahraničním investicím, bohatství stále zůstává v rukou těch, kteří ovládají ropný sektor a klíčovou infrastrukturu. Velká část populace navíc stále spoléhá na státní dotace a příspěvky, což ještě víc fixuje mocenské postavení elit.
4. Spojené arabské emiráty
Giniho koeficient: 0,81
Emiráty působí na první pohled jako země neomezených možností – luxusní auta, mrakodrapy, drahé obchody. Ale tento lesk stojí na zádech obrovského počtu levných zahraničních pracovníků, kteří tvoří většinu obyvatel a žijí v podmínkách blízkých novodobému otroctví. Nemají občanství, nemají právo na sociální zajištění ani podíl na bohatství, které pomáhají vytvářet.
Moc a bohatství drží ve Spojených arabských emirátech v rukou královská rodina a úzký okruh podnikatelské elity napojené na státní struktury.
3. Jihoafrická republika
Giniho koeficient: 0,81
Jihoafrická republika nese stále hluboké jizvy apartheidu, který oficiálně skončil před třiceti lety. Většina půdy, velkých firem a investičních fondů zůstala v rukou bílé menšiny, zatímco černošská populace je často odkázána na nekvalifikovanou práci s nízkými mzdami. Asi 10 procent populace ovládá 80 procent bohatství země. Nerovnosti mají tak nejen ekonomický, ale i etnický a historický rozměr, který se velmi těžko překonává.
Velká města jako Johannesburg nebo Kapské Město jsou doslova rozdělena zdmi – vedle luxusních vil s ochrankou stojí slumy bez elektřiny a kanalizace. Zatímco malé procento obyvatel žije na úrovni západní elity, zbytek společnosti se potýká s nezaměstnaností, kriminalitou a nedostatkem vzdělání. Ekonomika roste příliš pomalu, aby tuto propast dokázala zacelit.
2. Rusko
Giniho koeficient: 0,82
Rusko je učebnicový příklad oligarchizace majetku. Po pádu Sovětského svazu v 90. letech se klíčové státní podniky dostaly do rukou malé skupiny lidí, kteří se během několika let stali miliardáři. Dodnes je většina ruského bohatství v rukou desítek oligarchů napojených na politickou moc a Kreml.
Běžní Rusové mají často nízké úspory a jen omezené možnosti sociální mobility, zejména mimo velká města jako Moskva a Petrohrad. Současná válka a sankce sice omezily část luxusu ruské elity na Západě, ale jejich klíčová aktiva – ropa, plyn, těžba a průmysl – zůstávají nedotčena. Propast mezi běžným občanem a elitami je tak jedna z největších na světě.
1. Brazílie
Giniho koeficient: 0,82
Brazílie je nejextrémnějším případem majetkových nerovností na světě. V jedné ulici v São Paulu můžete vidět honosné mrakodrapy a luxusní byty s výhledem na město, a jen pár metrů dál začínají favely, kde lidé žijí ve slumech bez kanalizace a základní infrastruktury. Historicky byla Brazílie poznamenána nerovným rozdělením půdy a přírodních zdrojů, které vždy patřily velkým statkářům a průmyslovým magnátům.
I když země zažila v posledních dekádách období hospodářského růstu a vznikla nová střední třída, většina výhod zůstala v rukou horních deseti procent obyvatel. Pandemie covidu-19, politická nestabilita a inflace v posledních letech navíc rozdíly ještě prohloubily. Podle sociologů se Brazílie ocitla v bludném kruhu: extrémní nerovnosti brání stabilnímu růstu, a stabilní růst by byl přitom klíčem k jejich snížení.
