Asi by bylo lepší se seřvat, než být pořád kamarádi, říká Mensator

Hokejový brankář Lukáš Mensator sice nedá na Karlovy Vary dopustit, ale připouští, že po sezoně klub opustí.

Chytal na mistrovství světa osmnáctiletých, hrál juniorskou zámořskou soutěž za Ottawu a po návratu před osmi lety zůstal v Karlových Varech. Stal se oporou a oblíbencem fanoušků. „Je to paráda chytat za Vary. Nejraději pochopitelně vzpomínám na sezonu, kdy jsme se stali mistry republiky,“ říká Mensator.

Jak vzpomínáte na první sezonu v extralize?

Vrátil jsem se z Kanady a neměl co ztratit. Bojoval jsem, čekal na každou šanci. Měl jsem to štěstí, že když jsem chytal svůj první zápas, tak jsme vyhráli v Litvínově. Bylo to v době výluky, v lize byli špičkoví hráči. Odchytal jsem čtrnáct zápasů a dokončil sezonu v tehdy prvoligové Boleslavi, kde jsme v semifinále vypadli s Ústím. Byla to úspěšná sezona.

Další rok jste měl krýt záda zkušenému Romanu Čechmánkovi.

To samé, znovu jsem neměl co ztratit. Nic se ode mě nečekalo. Dostal jsem šanci v prvních dvou zápasech a odchytal jsem je s nulou. To byl pohádkový začátek. Podařilo se mi chytit to za správný konec.

Čechmánka už pak klub nepotřeboval, objevil svou jedničku ve vás.

Byly to úspěšné roky. Vycházelo nám, na co jsme sáhli. Nepřemýšleli jsme nad ničím. Chodili jsme na led a věděli, že to prostě vyjde. A když ne, pak se nic neděje. První rok jsme byli po základní části čtvrtí, další šestí. Všechno šlapalo.

Aby ne, když jste byli dvakrát po sobě ve finále extraligy. Jenže pak jste se přestěhovali do nové haly a všechno skončilo.

Přitom to vypadalo doopravdy snově. Když to řeknu s nadsázkou, tak jsme mohli být druhý Vsetín. Každý chtěl zůstat, podepsat smlouvu na další roky. Chtěli jsme být v tak úspěšném týmu. Jenže pak se to sesypalo.

Proč?

Hrajeme špatně, a ne a ne se to zlepšit. Takhle se plácáme už tři roky. Loni to byl takový záchvěv, přešli jsme přes předkolo a byli opravdu blízko k postupu i přes Slavii. Jenže jsme prohráli dva tři na zápasy a bylo po sezoně. Kdybychom ji přehráli, třeba by to pak všechno dopadlo jinak. Nakoplo by nás to.

Místo toho letos spíš opakujete předloňskou sezonu, která skončila málem až v baráži.

Zachraňovali jsme se až v předposledním zápase v Boleslavi a letos se propadáme v tabulce ještě hlouběji.

To se vám pak těžko marodí s třísly, že?

Problémy jsem s nimi měl už od svých začátků u týmu, v úspěšných sezonách se mi ale vyhýbaly. Až teď se mi to bohužel trochu obnovilo.

Možná to chtělo trochu počkat a nechodit hned na led.

Kdybych napoprvé počkal o tři nebo čtyři dny déle, tak si troufám tvrdit, že jsem v pořádku. Kdybychom byli čtvrtí, bylo by to pro mě jednodušší. Jenže to jsme nebyli a já chtěl týmu co nejrychleji pomoct. Věděl jsem, že se na mě spoléhá, chtěl jsem se vrátit. Jenže jsem to uspěchal a léčení se protáhlo až na takovouhle dobu.

A přišel Dušan Salcký.

Chytal skvěle, super zápasy. Budu se snažit mu vyrovnat, navázat na jeho výkony. Hodně nám všem pomohl, jsme za to moc rádi.

Co dál? V dubnu vám končí smlouva.

Nepřemýšlím nad tím, co bude příští rok. Osm let je dlouhá doba, nevylučuju, že může přijít změna. Na to ale momentálně nemyslím, stejně teď končí přestupní termín. Letos to tady odchytám, udělám všechno pro to, abychom se z téhle bryndy dostali a nedopadli ještě hůř, než to zatím vypadá.

Hokejisté vedou kočovný život, vám se ale zatím vyhýbal. To se pak na každou změnu zvyká ještě daleko hůř.

Taky když řeknu sousedům, že se můžeme příští sezonu někam stěhovat, tak na mě koukají a ptají se, co budeme dělat a jestli prodáme dům. Tak to určitě neuděláme, vždycky se sem budeme rádi vracet. Chceme tady bydlet a žít. Moc se nám tady líbí.

Když se nedaří, člověk touží po změně. Nechce se pořád trápit, to je přirozené. Na druhou stranu po hráči z takového týmu jiní příliš neprahnou. Vnímáte to tak?

Jasně. Nabídky přicházely především v době, kdy se dařilo týmu a já byl ve formě. Z Ruska i odjinud. Jenže to nedopadlo. Nechtěl mě pustit klub a mně tady stejně nic nechybělo, tak proč tlačit na pilu. Byl jsem rád za nabídku, ale já chtěl vyhrávat ve Varech. Za poslední tři roky ale není velký zájem o nikoho z nás, za to si ale můžeme sami.

Přesto uprostřed sezony klub pustil Davida Noska do KHL. Co vy na jeho místě?

V dubnu mi končí smlouva, to je realita. Dokud synové nebudou chodit do školy, zkusíme s manželkou klidně a rádi něco jiného. To ale neznamená, že se to od května stane.

Jste jednou z velkých ikon klubu za posledních několik let, další si místo vás Vary jen těžko pořídí.

Můžu o sobě tvrdit, že jsem klubista. Celou dobu jsem taky říkal, že si dokážu představit, že ve Varech odchytám celou kariéru. Jenže pak člověk zjistí, že to snad ani není možné. Jde to nahoru dolů, jednou si řekne, že už to chce změnu a hned nato, že to ještě zkusí, že už to bude dobré. Neříkám, že mi vadí změna, ale neodcházelo by se mi lehce.

Pokud odejdete, přijde extraliga o dalšího klubistu.

Kolik nás může být? Třicet kluků, kteří hrajou hokej a bydlí doma? Je to štěstí, ale není to na věčnost.

Na změnu dresu byla vhodnější doba po titulu, ne?

To by bylo pro každého strašně těžké. Troufám si říct, že by to tady neudělal asi nikdo. Bylo to tady nalajnované. Měli jsme novou halu, vypadalo to, že to bude neskutečně fungovat. Jediný, kdo z nás odešel, byl pak další rok Ondra Němec. A to byla sezona, která se nám nepovedla. Udělala se tu skvělá parta.

Až tak skvělá, že si někdo může říct, že to už klubu neprospívá.

To říkají někteří kluci, kteří sem k nám nově přišli. Každý je tu s každým kamarád, nikdo nic nikomu nevytkne. Pořád si jen říkáme, že to bude dobré. Možná by bylo lepší se někdy místo toho trochu seřvat, všechno si vyříkat. Jenže tady každý za každým stojí, a to může být opravdu trochu na škodu. Na druhou stranu to je důvod, proč jsem chtěl ve Varech zůstat, co nejdéle to půjde.

Všechno jede v zaběhlém rytmu, to se pak s každou sezonou hledá motivace obtížněji. A neplatí to jen pro sportovce.

Taky můžu říct, že mi letos pomohla každá změna. A to není nic proti trenéru Baďoučkovi, neměl jsem s ním jediný problém. Každý ale potřebuje nový impuls. Stačí, když se něco změní a hned to pomůže. Může to být klidně drobnost.

Takže si oživíte v létě světové jazyky?

Se ženou bychom chtěli po sezoně na návštěvu do Kanady, do rodiny, kde jsem bydlel. Takže si předtím přečtu nějaké knížky, trochu si to oživím. Uděláme si výlet, manželka nikdy nebyla v severní Americe, už se moc těšíme.

To tam klidně můžete zůstat, ne?

Trh je teď tak nasycený, že si nemůžu malovat, jak půjdu do kdovíjakého klubu. To bylo možná v době, kdy jsme tady vyhráli zlato a stříbro. To byl ten moment. Když ale teď hrajeme tři roky skoro o záchranu, tak se ze mě nemůže stát snílek.

Navíc v době vleklé hospodářské krize.

Proti těm našim finálovým sezonám je rozdíl hodně znát. Nechci říkat, že jsme měli všechno, na co jsme ukázali, klub nám ale připravil skvělé podmínky. Dá se říct, že až neskutečné. A taky se nám hrálo parádně. Bohužel je teď ale situace jiná, v republice i ve světě. Rozpočty klubů se smrskávají, že chtějí teď manažeři uzavřít extraligu, to taky nevypovídá o tom, že by se něco mělo extra zlepšit. Na druhou stranu si za to můžeme taky sami. Kdybychom hráli první druhé třetí místo, tak chodí plný barák a nemusíme nic řešit. Jenže my jsme už tři roky dole.

To vás teď na procházce po městě tolik lidí neplácá po zádech jako dřív, viďte?

Už tři roky raději nikam nechodím. Klukům jsem říkal už v dobách, kdy se nám dařilo, jak strašně je to pomíjivé. Můžou to potvrdit. Bylo to příjemné, teď ale člověk pozná ty přátele, kteří za ním stojí a snaží se pomoct. Taky znám dost lidí, kterým chci ukázat, že jsem ještě nezapomněl chytat.

Setkáváte se často s názory, že už na to nemáte?

Slýchávám takové hlasy. A budu slýchat, to k hokeji patří. Alespoň mám motivaci ukázat, že je mi sedmadvacet a ještě nějaký rok snad chytat můžu. Doufám, že nezůstane jen u těch dvou podařených sezon.

Kritika může člověka posílit nebo zatlouct do země, pokud se v ní utápí.

To děláme už tři roky, je to vidět na nás na všech. Člověk by musel být doopravdy splachovací, aby mu to nebylo jedno. V době těch dvou úspěšných sezon jsem ve Varech neměl bydlení a domů do Sokolova se mi nechtělo dojíždět. Tak jsme šli s Vencou Skuhravým na kafe, pak se procházeli po městě, koupili si ve sportu nějaké kecky na fotbal, který jsme si šli zahrát před zápasem. Nešli jsme si odpoledne ani na minutu lehnout, místo toho jsme se chechtali na fotbale. A pak jsme třeba vyhráli 5:1. Druhý den jsme se sešli, měli z toho radost, nad ničím nepřemýšleli a další den znovu hráli a vyhráli. Dnes si jdu po obědě na hodinu a půl lehnout, celý den přemýšlím o zápase, který mě čeká. Někdy si říkám, že to nemá logiku. Jak říká jeden můj známý: nejlíp vychází věci, na kterých ti nezáleží.

V době, kdy jste chodil před zápasem na fotbal, jste ale neměl dvě děti. S rodinou bývá každý opatrnější.

Jsem bohužel typ člověka, který si pokaždé představuje tu nejhorší možnou variantu. Někde to říkal už David Výborný, že se dvěma třemi dětmi si člověk nemůže přizpůsobit den, jak by si přál, že má určité závazky. Na druhou stranu si troufnu tvrdit, že si to většina z nás dokáže zařídit tak, aby nás doma před zápasem nechali vyspat, abychom měli klid jako v dobách, kdy jsme byli svobodní a bezdětní. V tom to určitě není.

Co váš nový účes na ježka?

Kritika už nešla snést. Neříkám, že mě teď lidé nepoznávají, ale něco se změnit musí. S Vencou Skuhravým jsme si v Pardubicích řekli, že když vyhrajeme, tak se půjdeme nechat ostříhat. Vencu to ještě čeká.