Jak snížit náklady na vynášení družic do vesmíru? Třeba pomocí systému zvaného Bloostar. Ten mj. využívá stratosférického balonu.
Španělská firma Zero 2 Infinity chce netradičním způsobem snížit náklady na vynášení družic do vesmíru. Systém zvaný Bloostar využívá stratosférického balonu a tří raketových stupňů ve tvaru anuloidu.
Bloostar startuje z lodě v mezinárodních vodách. Firma jako velmi dobrou lokalitu uvádí moře nedaleko Kanárských ostrovů. Stratosférický balon vynese celé zařízení do výšky okolo 20 km, kde je již natolik řídká atmosféra, že není důvod si příliš lámat hlavu s aerodynamickými tvary rakety. Stoupání zabere přibližně 2 hodiny.
Ve výšce přes 20 km přijde ke slovu „raketová část“ skládající se ze tří stupňů ve tvaru anuloidu. Všechny části jsou naskládány na sobě – podobně jako když dáváte na sebe velký, střední a malý talíř. První dva stupně disponují po 6 motorech, poslední stupeň má jeden. Motory pohání kapalný kyslík a metan.
V první fázi se zažehne všech 13 motorů. Po necelých dvou minutách se odpojí první stupeň v podobě největšího anuloidu. Po dalších asi 4 minutách se odpojí druhý. Třetí stupeň vynese družici na požadovanou oběžnou dráhu. Satelit o hmotnosti 75 kg dokáže Bloostar vynést do výšky až 600 km. Na nižší oběžné dráhy dopraví družice o hmotnosti až 140 kg.
O zákazníky by Zero 2 Infinity nemusel mít nouze. A problém nemá ani s investory. Vybral už přes 250 milionů euro.
Nedávno proběhly další testy ve stratosféře. První družici chce Zero 2 Infinity dostat do vesmíru v roce 2019.
Kromě Bloostaru pracuje firma také na projektu Bloon, kterým chce poskytnout nevšední zážitky trochu méně movitým kosmickým turistům. Bloon vynese 4 pasažéry a 2 členy posádky do výšky 36 km.
Není to sice hranice vesmíru, ale i tak se pasažérům naskytne podobný výhled na zakulacenou Zemi, jaký měl Felix Baumgartner při svém historickém skoku. Dolů se pak modul dostane na padácích a o měkké dosednutí se postarají nafukovací vaky.
