Demonstrace síly

Žádné poznámky, žádné rozhovory, žádná práce. Jen odpočinkové sledování hry. A bavení se milovaným sportem.

Tedy, až na pár výjimek: mohlo jich být asi deset a stály v sektoru hostí. Agresivní, sprosté, opilé a hlavně nesportovní.

Věkem stále patřím mezi mladší generace, iluzi o návštěvě zápasů a podpoře oblíbeného týmu mám ovšem zastaralou.

Místo urážek, zvedání prostředníčku a polévání soupeře pivem mám radši potlesk, uznání a slova chvály za kvalitní výkon.

Některé způsoby fandění jako vytrhávání sedaček, demolování zázemí a rvačky, které vídáme v televizi, mi zkrátka nejdou pod vousy.

Nechápu jejich význam. Vždyť jen kazí renomé týmu a městu, odkud fanoušci pochází.

A jestli má jít o demonstraci síly? Ta má být podle mě zejména v hlavě.