Učitelka stojí před hustě popsanou černou tabulí. Pokládá křídu a jde si umýt zašpiněné ruce. O přestávce pak žák mokrou houbou tabuli umývá. Obrázek, se kterým mají miliony lidí spojené vzpomínky na základní školu, už bude zanedlouho k vidění jen ve starších filmech. Místo klasických dřevěných tabulí teď i třídám v Olomouci čím dál častěji vévodí jejich modernější bílé keramické verze.
„Staré tabule jsou užitečné, ale jejich životnost končí. Můžeme koupit stejné, nebo moderní, které umožňují používat další techniku,“ říká zástupce ředitele olomoucké základní školy dr. Milady Horákové Jindřich Kania. Vedení školy rozhodlo, že k dřevěným tabulím se už vracet nebude. V několika třídách se proto před pár týdny objevily tabule, na které se píše fixami.
„Znamená to konec jedné éry,“ podotýká učitelka s více než třicetiletou praxí Věra Vysoudilová. Černá tabule a bílá křída byly po řadu let jejím největším pomocníkem. „Některé křídy se hodně lámaly, v dalších byly kousky kamínků. Za tu dobu mám ale ruku vypsanou tak, že je to pro mě určitě rychlejší než psaní na počítači,“ vypráví učitelka. Novým trendům se nebrání, i když mnohdy není lehké si na ně zvyknout.
Zato žáci si na novinku zvykají velmi rychle. Má podle nich řadu výhod. „Na bílém podkladu je písmo lépe vidět, je dobře čitelné. Tabuli mažeme speciální houbičkou, proto se tolik neušpiníme. Není to už mokrá, špinavá houba jako dřív,“ říká třináctiletá Pavlína Hrbková.
Bez dřevěné černé tabule a křídy si naopak nedovede školu představit pětapadesátiletý Olomoučan Karel Vališ. „Řada mých vzpomínek na školní léta je spojená právě s nimi. Bez nich už to nebude ono,“ míní Vališ.
Přednosti moderních tabulí ale převážily. „Jsou magnetické, nedají se poškrábat ani se neloupou,“ vypočítává ředitel základní školy Mozartova Zbyněk Kundrum, který předpokládá, že do roka ze školy zmizí všechny dřevěné tabule.
Učitelé a žáci se tak musí připravit na nový styl psaní. „Na nové tabule se píše jinak. Křída má totiž vyšší tření, proto se vám při psaní fixou ze začátku klepe ruka. Je to však otázka cviku. Fixy se aspoň nedrolí a nešpiní ruce,“ připomíná Kania.
