Dlouhý nám na place dodával chuť, vzpomíná režisér Jákl

Od začátku jsme si sedli. Tak vzpomíná na Vladimíra Dlouhého, který v neděli zemřel, režisér Petr Jákl.

Naposled dostal Vladimír Dlouhý roli ve filmu Kajínek, který bude mít premiéru 5. srpna. Ve snímku, k němuž napsal scénář a režíroval ho Petr Jákl, hraje bývalého policistu.

Do studia na postsynchrony ho vozili rovnou z chemoterapie. „Byl to hrozný tvrďák, práce ho vždycky nějak postavila na nohy,“ říká kaskadér, herec a režisér Petr Jákl.

Copak neměl při natáčení nějaké úlevy?

Jeden den z jeho asi patnácti natáčecích mu bylo tak blbě, že jsem to chtěl stopnout. Ale Mirek (Vladimír – pozn. red.)nesouhlasil. Byl úžasný profík, vždy perfektně připravený. Svoji práci miloval a na place i přes zdravotní problémy spíš dodával chuť nám ostatním.

Podle lidí z jeho okolí se vůbec nešetřil.

I když už znal diagnózu, moc se neomezoval. Ale vzpomínám si, že na natáčení nosil elektronickou cigaretu, kde kouř simuluje pára. Mě ta hračička nadchla, že jsem si ji taky pořídil, i když jsem nekuřák.

Chtěl přestat kouřit?

Zkoušel to omezit, ale cigáro si zapaloval taky. Jednou jsme natáčeli a já najednou koukám, Mirek má v puse tu hračku, a tak volám stop. Zatvářil se šibalsky a namítl, že je to přece zkouška. Jenže já točil někdy i ty zkoušky, protože jsem chtěl mít co nejvíc materiálu.

Jak dlouho jste se znali?

Teprve od doby, co jsem ho obsadil. Už při psaní scénáře jsem ho v té roli viděl. Myslím, že s věkem rostl. Scénář ho nadchl a od začátku jsme si sedli. Kajínka cítil úplně stejně. Pochopil, že film není o tom, na jakou stranu se kdo přikloní.

Ve filmu hraje i Vladimírův bratr Michal. Jak spolu vycházeli?

Povahově si byli podobní. Jako otcové malých dětí našli další společné téma. Mladší Michal se od Mirka v herectví hodně učil. Řekl bych, že už ho dotáhl.

Věděl jste, že je zdravotní stav Vladimíra Dlouhého beznadějný?

Asi trošku déle než ostatní. Naposled jsem ho viděl dva dny před operací. Těšil se na premiéru, nepřipouštěl si špatný konec. Michal, který přišel na postsynchrony po něm, mi řekl, že už se nedá nic dělat. Alespoň jsem měl víc času se s tím srovnat.