Do Budějovic dojíždí, aby mohli střílet

Michal Poch z Dolního Bukovska a Sára Kunešová ze Lhenic střílejí v budějovickém klubu necelý rok. Přesto už o nich střelci mluví jako o velkých talentech.

Na pouťové střelnici by s nimi leckdo prohrál. I když jim je deset a pušku sotva udrží. Vystřelit si perníkové srdce nebo papírovou růži pro ně není problém.
Když Michal Poch a Sára Kunešová zalehnou se svou puškou a namíří na deset metrů vzdálený terčík, dokážou trefit střed i několikrát po sobě. Střelci o nich mluví jako o velkých talentech budějovického klubu. Přitom se oba sportovní střelbě věnují teprve rok.

Vzhůru vystoupal rychle

Michal Poch přišel na střelnici do Budějovic poprvé v září. A je trochu raritou, protože jako jeden z mála pochází z rodiny, kde střílení nemá tradici. „Rodiče nestřílí,“ říká jedenáctiletý kluk, který chodí do základní školy v Dolním Bukovsku.
Hrát si na vojáky ho ale bavilo od mala. Na střelnici na poutích se trefoval slušně a jezdil na vojenské tábory. „Jednou přišel strejda a říkal mi, jestli bych se nechtěl přihlásit do střeleckého klubu,“ vypráví Michal Poch.
Jediný klub v kraji je v Budějovicích. Rodiče malého kluka přihlásili a od září ho vozí dvacet kilometrů na dva tréninky týdně. „Baví mě to hodně. Když má člověk nějaké úspěchy, je to ještě lepší, a rodiče mě v tom hodně podporují,“ říká Michal Poch.
Na podzim měl štěstí. Stihl odstřílet potřebné závody a nominoval se na mistrovství republiky ve své věkové kategorii do dvanácti let. „Je netradiční v tom, že se nominoval z devětačtyřicátého místa,“ popisuje předseda střeleckého klubu SSK Stromovka Petr Voldán. Na mistrovství si pak vylepšil svůj osobní rekord a posunul se na sedmnácté místo. Jiní budějovičtí mladí střelci potvrdili svůj standard.
Ještě rok bude střílet v kategorii do dvanácti let. Potom se přesune o stupeň výš do čtrnácti a pak už bude pálit na malé terče vestoje. „Chtěl bych se tomu věnovat ještě dlouho,“ říká Michal Poch. Nakročeno k dobrým výsledkům má už teď. O střeleckou tradici ve své rodině se může opřít Sára Kunešová ze Lhenic. Desetiletá dívenka vyrůstala v prostředí myslivců a svou vzduchovku měla už od šesti let.
„U nás vždycky myslivci pořádají na den dětí různé střelecké soutěže a Sáru to bavilo,“ líčí začátky své dcery otec Zdeněk Kuneš. Na podzim jel na závody do Plzně a vzal s sebou i malou dceru. Chtěla střílet v soutěži dětí, ale s její vzduchovkou ji pořadatelé střílet nenechali. „Půjčili jí erární a Sára trefila v deseti pokusech ze sta bodů sto,“ popisuje její otec.
„Ohromila i reprezentačního trenéra Petra Kůrku, který ji chtěl do svého plzeňského klubu,“ říká Petr Voldán. Jenže dojíždět několikrát v týdnu do Plzně na tréninky nešlo. Proto ji rodiče vozí do Budějovic. Střílí rok a její výkonnost stále stoupá.
V minulém roce nestihla odstřílet potřebné závody, aby se kvalifikovala na mistrovství republiky. To následující by jí nemělo uniknout. „Nechci říkat, že je nějaký ohromný talent. Prostě jí to jde a baví ji to,“ tvrdí Zdeněk Kuneš.
Poslední závody mladé střelkyni moc nevyšly. Netrefila jeden terčík ze třiceti. Čtvrté místo obrečela a do řeči jí moc nebylo. „To se někdy stane,“ utěšovali ji lidé kolem. Další závody už by jí zase měly vrátit úsměv na rty.