Za setkáním s kunou nemusejí už Chomutované jen do lesa nebo do zooparku. Mohou ji potkat přímo na ulici nebo třeba ve svém domě.
„Už rok marně bojujeme s kunou skalní, která se u nás usadila,“ posteskl si Jaroslav Štěpán, provozní údržbář největšího kulturního zařízení v Chomutově. To potvrzují i veterináři. „Poslední dobou se kuny, ale třeba i lišky stěhují do měst. Běhají po sídlištích i po centru,“ vysvětluje mluvčí krajské veterinární správy Petr Pilous. „Zvířata opouštějí lesy, protože mezi domy mají víc úkrytů a více potravy. Ve městě také nemají žádného přirozeného nepřítele,“ podotkl Pilous.
Kuně se zalíbilo v kostele
O tom, že kuna je mrštná a nevypuditelná, se mohli přesvědčit i zaměstnanci chomutovského Střediska knihovnických a kulturních služeb. Před rokem se v kostele svatého Ignáce začal objevovat trus. Protože se v chrámu konají koncerty, museli problém řešit.
Údržbář Štěpán začal kunu stopovat. „Podle trusu a ťapek v prachu jsem zjistil její trasu,“ líčí Štěpán. „Do kostela se dostala z městské knihovny. Běhala po zábradlí v patnáctimetrové výšce. Odtud skočila na protější zeď a odrazila se na varhany. Ty se jí líbily nejvíc. Ráda v nich rejdila.“
Pracovníci centra dali šelmě do cesty rušičku, která ji vyplašila. „Z kostela sice zmizela, ale úplně se jí zbavit nedokážeme,“ přiznáná Štěpán. „Teď nám kuna zase běhá na půdě knihovny.“
Vztekliny se lidé bát nemusí
S přibývající lesní zvěří ve městech narůstá obava z nákazy. Podle Jaroslava Širokého z odboru lesního hospodářství není důvod k panice. „Od roku 1993 nemáme v našem kraji žádný případ vztekliny,“ ujistil Široký.
Kdo se s liškou nebo kunou setká, měl by se jí vyhnout. „Ať na ni rozhodně nesahá a raději nám to hned ohlásí. Když někdo najde uhynulé zvíře, měl by si vzít gumové rukavice a zdechlinu odnést do útulku v Chomutově,“ řekl. Nikdo by také neměl sám zvířata zabíjet. „Mimo les musí dostat zvláštní povolení. Loni jsme ho udělili jen ve třech případech,“ uvedl Široký.
