Potichu počínšťují autoland, němčina mizí. Alarmující skupování oslabené Evropy ani Strnad nezastaví

Managementy čínského automotivu opírají expanzi do Evropy v zásadě o kvarteto pilířů: zvyšují export aut, stavějí vlastní továrny na starém kontinentu, vstupují do společných podniků a skupují evropské autoprůmyslové podniky.

Že vlastník automobilky Volvo nesídlí na Skandinávském poloostrově, ale severně od dolního toku řeky Čchien-tchang, udiví jen málokoho. Jako skutečné překvapení se však jeví množství evropských dodavatelů automobilových dílů, kteří jsou částečně nebo plně vlastnění čínskými podniky. Může být totiž mnohem větší, než se dosud předpokládalo.

Od poloviny prvního desetiletí 21. století investovaly čínské společnosti do nákupu vlastnických podílů více než 130 evropských dodavatelů. Nejčastěji skupovaly podniky v klíčových autoprůmyslových centrech v Německu a Francii, jejichž divize často působí i v Česku, spočítala výzkumná společnost Rhodium. Mnoho těchto akvizic přitom nebudilo ani zdaleka takovou pozornost jako 1,8 miliardy dolarů vydaných čínskou Geely za Volvo v roce 2010.

Německo se štemplem „made in China“

Jejich hodnota byla mnohdy pod hranicí sta milionů eur, tedy pod radarem evropských regulátorů, upozorňuje analytik Rhodia Armand Meyer: „Stále budeme svědky pokračujících akvizic menšího rozsahu – a právě to znepokojuje řadu evropských politiků.“ Data Rhodia ukazují, že se z asi 300 milionů dolarů v roce 2021 stal loni trojnásobek. Jednalo se o nejvyšší sumu od posledního předpandemického roku 2019, kdy hodnota dokončených čínských akvizic v Evropě atakovala dvě miliardy dolarů.

Skupování již existujících podniků představuje nejrychlejší cestu do Evropy. „Finanční potíže evropských výrobců dílů je činí atraktivním cílem pro Číňany,“ konstatuje list Financial Times s tím, že množství akvizic alarmovalo evropské politiky i lídry autoprůmyslu. Obávají se, že by Čína mohla brzy překreslit mapu dodavatelů. Skutečná hloubka čínského vlastnictví „Evropy“ totiž může být mnohem větší, než se dosud předpokládalo, řekl listu Farley Mesko, šéf americké datověanalytické společnosti Sayari.

Její analýza odhaluje, jak Číňané budují rozsáhlé klastry v tradičních německých autoprůmyslových centrech. Například bateriový gigant CATL spustil v roce 2022 továrnu za 1,8 miliardy eur v Durynsku, kolem níž se seskupili další čínští dodavatelé – výrobce bateriových komponentů Kedali z Šen-čenu, producent řídicích systémů Anhui a mnoho dalších. Stejně tak nedaleko mnichovského sídla BMW se rozšiřuje skupina čínských firem Aiways, Sinochem, XPeng, Nio, Avatr a dalších. Zaměřují se na široké spektrum, od výroby plastů a pryží do aut až po samotný prodej vozů.

Čínské peníze v Česku

„Pevně věřím, že se čím dál více evropských dodavatelů dostane do potíží, protože pokud nejste ochotní spolupracovat s Číňany, ale jdete proti nim, nebudete schopní stíhat přicházející změny,“ řekl pro FT šéf velkého německého dodavatele kabeláže Leoni Klaus Rinnerberger. I Leoni je už čínská – za 525 milionů eur ji loni koupila skupina Luxshare. Zákazníci Leoni transakci uvítali, německý gigant totiž čelil vážným potížím. Přímý dopad má tato akvizice i na Česko: Leoni vyrábí kabelové svazky a elektroinstalační systémy nedaleko Mladé Boleslavi.

Podobných příkladů lze najít mnoho – českou stopu měla také investice čínské skupiny DSBJ, která loni dokončila akvizici francouzské skupiny GMD. Ta v Tachově do té doby vyvíjela a vyráběla plastové díly do automobilových interiérů prostřednictvím dceřiné firmy Eurostyle Systems Tachov. Stovky pracovníků v práci dál pokračují i pod novým vlastníkem. V Číně vyrábí své elektrické dodávky také česká automobilka BattSwap, konkrétně v továrnách Nextem.

O poznání menší nadšení z čínských spoluvlastníků panuje v původem italské společnosti Pirelli. Výrobce pneumatik spolu s italskou vládou hledá způsoby, jak ukončit angažmá čínského Sinochemu, jenž donedávna ovládal třetinu podniku. Čínská stopa by mohla výrazně zkomplikovat i působení Pirelli v USA. Italům v této snaze pomohl jeden z nejbohatších Čechů Michal Strnad. Přes společnost Lumina Crown koupil letos v červenci čtrnáctiprocentní vlastnický podíl v Pirelli od Sinochemu za odhadovanou téměř miliardu eur. Stal se tak třetím největším akcionářem, podíl Sinochemu klesl na asi 20 procent.