Výška prý bolí. Ale přijde úspěch. A ten všechny rány i šrámy zahojí. To už také tvrdí teprve čtrnáctiletá atletka Tělovýchovné jednoty Klatovy Kateřina Štychová. „Ale ta dřina stojí za to, hned zapomenu na modřiny od laťky,“ usmívá se čerstvá mistryně České republiky ve skoku vysokém v kategorii starších žákyň.
„Byla to bitva. Pět nás šlo na 161 centimetrů. Já to dala na první pokus,“ mne si ruce klatovská atletka, která na oválu pražské Slavie zůstala šest centimetrů za osobním maximem. „Nevím, proč tak málo,“ přemýšlí školačka, která si ale výkonnostní chuť už trochu spravila na mezistátním utkání. Na stadionu v Hodoníně mezi českou a slovenskou skokanskou elitou opět nenašla přemožitelku. A překonala laťku ve výšce 165 centimetrů. Kateřinu Štychovou přivedla na klatovský atletický ovál její o tři roky starší sestra, sprinterka.
„To bylo asi ve třetí třídě. Už tenkrát jsem chtěla skákat do výšky,“ vzpomíná sto šestasedmdesát centimetrů vysoká žákyně deváté třídy. Atletický potěr ale okusí slasti i strasti všech disciplín a sympatická Kateřina nebyla výjimkou.
„Dělám trochu i sedmiboj. Na republice jsem byla až jedenáctá,“ šeptá skromně atletka. „Můj oštěp je tragédie,“ štve závodnici, která na atletický ovál nevyrazí bez šedého sloníka. Závodnici, jejímž vzorem je chorvatská výškařka Blanka Vlašičová a která sní o skákání pod olympijskými kruhy.
