Než se David Balcar usadil na jihu Čech, měl za sebou rok teologických studií na německé univerzitě v Heidelbergu a taky dva roky života mezi potomky českých pobělohorských exulantů na Ukrajině.
Jana Valsová se rozhodla pro studium teologie uprostřed těžkého období tvrdé Husákovy normalizace. Byl to statečný čin, ale nejistá budoucnost. Jenže si nemohla pomoci. Vychovávala ve farářské rodině a ctila svobodu.
Co znamenají pro evangelického faráře vánoční svátky?
Balcar: Hodně práce, především bohoslužby o každé adventní neděli, vánočních dnech i na Nový rok. Také například vánoční hra v nastudování žáků hradeckých škol. Uvedeme ji 20. prosince v půl desáté dopoledne. Rád bych podotkl, že kulisy si účinkující vyrobili sami. Na Štědrý den bude od jedenácti hodin netradiční půlnoční bohoslužba. Hlavní vánoční bohoslužba bude na Boží hod od půl desáté dopoledne.
Valsová: Jsou největším církevním svátkem, ale i radostnou oslavou narození Ježíše Krista. Vnímám je jako pozvání na oslavu jeho narozenin, kterou mohu prožít v kruhu svých nejbližších. Samozřejmě, že Vánoce jsou pro mne i prací. Věřícím budu celebrovat vánoční mši na Boží hod od devíti hodin v bývalé jindřichohradecké synagoze, dnes kapli Husova sboru.
Proč lidé právě o Vánocích v sobě hledají pokoru a skromnost, které hlásá evangelium?
Balcar: Neměli bychom brát evangelium jako příkaz. Když ho poznáte a připustíte si, že se dotýká i vašeho života, potom teprve objevíte sám sebe. Je to poznání osvobozující od novodobého psychického otroctví. Někteří v sobě teď hledají více skromnosti a pokory. Důležité je, že tak činí z vlastní vůle, i když v tomto čase jim k tomu pomáhá vánoční atmosféra.
Valsová: U některých lidí je to v módě, zvláště v posledních letech. Spojují skromnost a pokoru s vánočními svátky, stejně jako žlutou kabelku se žlutými lodičkami. Za totality jsme se s touto okázalostí příliš nesetkávali, protože nebylo co ukazovat. Dnes se mnozí lidé chovají tak, aby je bylo právě o Vánocích vidět, aby hned bylo každému jasné, že na to mají.
Řada Čechů spojuje Vánoce s nákupní horečkou a štědrovečerním jídlem. A já si vždycky myslel, že to jsou svátky duchovní, doba rozjímání, klidu a pohody.
Balcar: Nerad bych se přidával ke kritikům materiálna. Mně se líbí, jak to vymysleli například Židé. O svátcích dovedou s úžasnou citlivostí spojit materiálno s duchovnem. Udržují je pěkně v rovnováze, baštu i rozjímání. Obávám se, že v Čechách žije dost lidí, kteří o podstatě a smyslu Vánoc mnoho neví, jen se snaží něco napodobovat.
Valsová: Vánoce v Čechách slaví s největším humbukem hlavně nevěřící, kteří si je ani nedovedou spojit s křesťanskou vírou. Je to pro ně jen silný a hezký zvyk, který má dlouhou tradici.
Někteří lidé jsou přesvědčeni o tom, že s pokorou a skromností se ve světě materiálních hodnot dá jen těžko přežít.
Balcar: Myslím, že je tomu právě naopak. Člověk, který nepozná pokoru a skromnost, prohraje ve finále, kde je uštván honbou za majetkem. Podle mne jsou pokora a skromnost životodárné.
Valsová: I já to vidím trochu jinak. Každému z nás dal Bůh svobodnou vůli a tím i možnost vybrat si cestu, po které chce v životě jít. Pokud jde po cestě, na níž je pokora a skromnost přirozenou součástí jeho života, pak po ní půjde i v dešti a marastu.
Jestliže Bůh stvořil člověka k obrazu svému, pak nechápu, proč jsou dějiny lidstva dějinami násilí?
Balcar: Bůh dal člověku život a ukázal mu, jak ho má smysluplně prožít. Jenže člověk nedbá na jeho rady a zařizuje si život po svém. Tím zneužívá svobodu, kterou mu dal a zároveň vytváří prostor pro zlo. Každý z nás by mohl spokojeně žít s tím, co dostal od Boha, jenže některým to nestačí. Touží po moci a majetku, chtějí ovládat jiné, chtějí více, než jim náleží. Proto jsou dějiny plné válek.
Valsová: Dvě třetiny Starého zákona jsou o válkách. Bůh ovšem nedal člověku válku. Dal mu laskavost, obětavost, svobodnou vůli, aby ho stvořil k obrazu svému. Jenže člověk si chce dělat vše po svém. Nedbá na kritéria, která má daná, vytváří stav věcí, které už nemají s Bohem nic společného.
Proč je v člověku zlo?
Balcar: Na tuhle otázku neznají odpověď ani věhlasní teologové či filozofové. Snad bude snazší odpověď na otázku: Co s ním? Ono totiž pokaždé, když lidé chtěli odstraňovat kořeny zla, tak to skončilo špatně. Zpravidla ošklivou totalitou.
Valsová: Možná bychom mohli najít nějaké vysvětlení v boji Boha s ďáblem. Ten je představitelem zla.
Každý člověk touží po lásce, po vítězství dobra nad zlem. Jenže v životě se s tím setkává velmi vzácně…
Valsová: Já s vámi úplně nesouhlasím. Kdybychom se pozorněji dívali kolem sebe, zjistíme, že toho dobra tak málo není. Při letmém pohledu je zlo skutečně zřetelnější. Stačí si pustit televizní zpravodajství, aby vás zasypala lavina špatných zpráv. A lidé je bohužel hltají a těší se z toho, že jich se to netýká. Jiným příkladem je i naše současná politická scéna. Člověk nabývá dojmu, že chování politiků je přímo úměrné jejich ziskům. Čím jsem neurvalejší, tím jsem bohatší. Balcar: Láska a dobro se mezi lidmi nevznáší. Jsou spojeny s něčím konkrétním, mají své určité vzory. Záleží jen na nás, jestli se dobrem chceme nakazit. Na druhé straně se setkáváme i s negativními vzory, v televizi, na internetu, ve filmu, v našem okolí, na pracovišti.
Mluvili jste o svobodě, kterou člověk dostal od Boha. Jakou svobodu máte na mysli?Balcar: Svoboda člověka není ve světě, kde se mu přikazuje, co musí a co nesmí. Člověk je svobodný tehdy, když pozná, co může. V tom je i podstata víry, která nesmí člověka zotročovat, ale vést k poznání, že si může říct: Já chci, já smím!
Čím si vysvětlujete, že o vánočních svátcích jsou lidé k sobě laskavější, než ve zbytku roku?
Balcar: Uvědomí si více než kdy jindy, jak moc si přejí hezký a spravedlivý svět. V každém člověku je totiž odvěká touha po klidu a míru, vnitřní vyrovnanosti a harmonii. Jenže tohle přání či touha není zadarmo. Stojí hodně sil a nám zatím vystačí jen ty Vánoce.
Valsová: Promiňte mi mou troufalost, ale já se domnívám, že na to jindy nemají čas. Každý má tolik všedních starostí, že už první pracovní den v novém roce zapadne do vyjetých kolejí a je rád, že stíhá to, co má. Tím ale neomlouvám skutečnost, že jen málo lidí si uvědomuje, jak hodně záleží na nich samotných, mají-li se splnit jejich vánoční a novoroční přání.
