Zatímco se oči fanoušků detektivek upínají na Skandinávii, to opravdu zajímavé se odehrává jinde, především ve Francii a USA. V obou zemích se řada významných a talentovaných autorů pustila do vděčného žánru, u nějž se více než literární filigránství cení sofistikovaná zápletka. Často jim k tomu dopomáhá využít takzvaného nespolehlivého vypravěče, tedy postup, jímž autor vodí čtenáře za nos a šokuje jej překvapivými zvraty. A není lepší formy nespolehlivého vypravěče než nalezeného deníku, který odhaluje dávná tajemství.
Na tom staví také francouzský spisovatel Michel Bussi ve své detektivce Vážka, která se přinejmenším velkou částí více než čtyř set stran vyhýbá tradičním detektivkářským klišé. Předně motorem zápletky není vražda ani žádný jiný zločin, ale pátrání po identitě jedné z hlavních postav. Osmnáctiletá Lylie totiž neví, kým přesně je. Jako batole byla jediným přeživším tragického pádu letadla a poté se o ni strhla bitva dvou rodin. V letadle totiž bohužel letěly dvě stejně staré holčičky a nikdo nedokázal přesně určit, čí je Lylie potomkem.
Pátrání vedl 18 let detektiv placený jednou z rodin a právě jeho deník je velkou náplní románu Vážka. Detektivní deník čte Marc, který možná je, ale také možná není Lyliiným bratrem. K Lylii však plane zcela jinými city, proto chce pravdu najít i on.
Bussiho vítězství je ve střídání perspektivy vyprávění. Od prvních stránek neustále mění úhly pohledu, ze kterých pátrání sleduje, zachycuje velké množství postav, přesto se děj žene stále kupředu a zároveň autor zachycuje hodně velký výsek francouzské reality na konci tisíciletí. A také čtenáře drží dostatečně dlouho před rozuzlením, které navíc rozhodně nezklame, jak bývá u složitých detektivek v současnosti až příliš obvyklé. Solidní práce.
Michel Bussi: Vážka
Nakladatelství: Motto, 2016
Překlad: Miluše Krejčová
Hodnocení: 70 %
