Pokud je pro posluchače elektroniky hlavním kritériem kvality vstřícnost, mohl být u Silent Shout (ale i u debutu The Knife či dvojky Deep Cuts) sice zmaten, nicméně stále spokojen. Při poslechu novinky musí být šokován. Celá deska z elektronických klišé jen vychází. Autoři na ně navěšují mnohem komplikovanější zvukové vrstvy, nečekané zvukové výpady, změny rytmiky. Celý zvukový kód neustále upozorňuje sám na sebe, na svou umělou podstatu, nutí posluchače k přemýšlení, proč právě takovou hudbu někdo skládá.
Zároveň The Knife velmi sofistikovaně předávají jasné emoční signály. Tahle hudba vychází z frustrace, deprivace, možná i nenávisti. A v tom Shaking the Habitual, velmi příznačně pojemnovaná nahrávka, funguje mistrně. Snad jen „experimentální“ vložky v podobě dvacetiminutových ambientních kompozic (Old Dreams Waiting to Be Realized) si Karin Dreijer Andersson a Olof Dreijer mohli odpustit. Experimentálního na tom v roce 2013 není zhola nic.
Vzdáleni od bezstarostnosti
The Knife zde výborně polemizují se zažitými stereotypy běžné taneční produkce vycházející z bezstarostnosti. Taková hudba má znít jako samozřejmá variace známých postupů, které vyvolávají bezstarostné pocity v posluchačích. A ti se pak mohou bezstarostně kroutit na parketu. Shaking the Habitual ale má k bezstarostnosti strašně daleko. Nejvíc to dokládá prvním singl z desky nazvaný Full of Fire. Skladba neuvěřitelné intenzity, která patří mezi absolutní vrcholy elektronické hudby. Na druhé straně další písně již takový náboj nepřinesou a dost možná se vám stane, že se celá téměř stominutová deska smrskne právě na těchto deset temných minut.
The Knife potvrdili výsadní postavení mezi elektronickou avantgardou snesitelnou i širšímu publiku. A rozhodně se zařadí mezi jasná lákadla letošního ročníku Colours of Ostrava. Full of Fire naživo bude asi strašný masakr.
The Knife: Shaking the Habitual Vydavatel: Rabid Records, 2013, Hodnocení: 80 %
