Hokejista Petružálek: Finům v týmu jsem rozdal české čepice

Litvínov / V pětadvaceti letech už zažil hodně hokejových i životních momentů, které poznamenaly jeho sportovní kariéru. „V juniorském věku jsme dosáhli v klubu i v reprezentaci na medailové pozice, odešel jsem do Ameriky, kde jsem se přes farmu dostal do NHL,“ říká Jakub Petružálek.

Nepříjemnou vzpomínkou je pro něj cesta autobusem v USA, kdy se pod ním propadla dálnice. „Autobus skončil na boku mimo vozovku. Dnes už se tomu směju. Tenkrát mi ale do smíchu nebylo,“ zavzpomínal. Jinak převládají spíše příjemné věci. Ve Finsku mu zatím ke štěstí nic nechybí.

Letní příprava je v plném proudu, připravujete se individuálně?

Úplně sám. Do Finska letím až na závěr přípravy, ale kromě cizinců tým trénuje společně, stejně jako u nás. Mně to takhle vyhovuje, ze začátku jsem odpočíval, potřeboval jsem dobít baterky.

A co jiné sporty?

Jezdím na rotopedu, mám rád bojové sporty, hlavně box. Je to dobré na zpevnění těla a pak i užitečné na ledě. Mám lepší stabilitu a soupeř mě hůř odstavuje od puku.

Jak byste popsal první sezonu ve finském klubu Lukko Rauma?

Jednoznačně pozitivně. Dlouho jsme vedli ligu, dostal jsem na ledě dostatek prostoru, který mi při příchodu vedení slíbilo. Se svými výkony jsem byl vcelku spokojený. Zázemí klubu je na vysoké úrovni, od stadionu přes týmové akce a propagaci až po hráčský kádr. Snad jedinou kaňkou je play-off, kde se nám nevedlo podle představ a brzy jsme vypadli.

Poznávali vás fanoušci mimo led? Vadí vám zvýšený zájem?

Protože jde o menší město, víc mě lidé poznávali. Prohodili jsme pár slov, rozdal jsem autogramy. Do určité míry je to příjemné. Hokejem tam žije celé město, je to podobné jako v Litvínově.

A jak se vám líbí Finsko?

Vyhovuje mi i mimo led. Je tam krásné prostředí, žádný velký spěch jako tady. Na úřadech, v obchodě i na silnici je větší klídek a lidé jsou přívětivější. Nestíháte něco zařídit, nevadí, přijďte jindy, prostě pohoda.

Kde ve Finsku bydlíte?

Od klubu mám k dispozici byt s terasou kousek od centra města. Jsem tam zatím sám, tak občas pozvu kluky k sobě. Domluvíme se, kolik jich přijde, nakoupím potraviny a uděláme si něco dobrého k jídlu.

A povídáte si o hokeji.

Taky, ale taky posloucháme hudbu, hrajeme playstation a povídáme si o životě.

To jste v Americe nezažil?

Tam člověka berou spíše jako konkurenci v boji o práci než jako spoluhráče. Je to tam dost rozdělené na skupinky, které se baví mezi sebou. Ve Finsku jsem si oblíbil sauna party. Je to týmová akce, klub zajistí chatu se saunou u moře a chodíme se společně zchladit do vody. Rozebereme jednotlivé zápasy a zároveň si odpočineme. Což je ideální kombinace.

To je tak pohádkové?

Vyhovuje mi to, mám rád klid a pohodlí. Je to podobné jako v Litvínově, jde také o malé město, kde se skoro všichni znají. Prostě domácí prostředí. Když jsem přes léto doma v Litvínově a mám chuť se pobavit, zajedu do Prahy nebo přes Krušné hory do Německa na sushi. Ale že bych musel v tom blázinci bydlet, to ne.

Na jak dlouho jste se ve Finsku upsal?

V průběhu základní části jsme se domluvili na kontraktu na další rok. Mně to tak vyhovuje, pokud bude oboustranná spokojenost, určitě se domluvíme na dalším prodloužení smlouvy. V dnešní době není nic jisté, může se stát, že se nebude dařit, nebo naopak. Ozvou se jiné týmy a může dojít k výměně nebo přestupu.

Myslíte třeba Rusko nebo NHL?

Rusko je momentálně lákavé pro každého, hrají tam skuteční borci. Navíc je odtamtud kousek do reprezentace, ta je pro mě velkou motivací. Větší než NHL, to je džungle. Na farmách už jsem si zahrál dost, nepotřebuju nikomu nic dokazovat. Záleží na spoustě věcí, člověk musí být trpělivý a mentálně se obrnit. Někdy ani to nestačí.

Takže na nejlepší soutěž světa nevzpomínáte tak docela v dobrém?

To zase ne, za Carolinu jsem si zahrál sice jen dva zápasy, ale zážitek je to na celý život. Dokázal jsem si, že na NHL mám. Je to obrovská show a já si to užil. Ve druhém zápase, který jsem hrál, se zranili nějací spoluhráči a já šel do druhé lajny. Hrál jsem i přesilovky a prodloužení.

Vypadalo to tedy na lepší časy?

Po zápase jsem dostal pochvalu od trenéra. Řekl, že se mnou počítá. Měl jsem z toho dobrý pocit. Další den k nám poslali dva zkušené útočníky výměnou za naše a já skončil ve čtvrté lajně. Zahrál jsem si asi čtyři minuty za zápas. Za nějakou dobu se uzdravili ti zranění kluci a já šel dolů na farmu. Tak jsem se sbalil a letěl do Evropy.

Je pro vás tedy NHL uzavřenou kapitolou?

Řeknu to jinak, není to priorita. Nedávno jsem se o tom bavil s Lukášem Kašparem, hodně jsme toho prožili a máme podobnou zkušenost z NHL. Taky nedostal prostor. Říkali jsme si, že bychom do toho šli jedině v případě jednocestné smlouvy. Jinak to nemá smysl. Chceme hlavně hrát, cítit se vytížení a užiteční pro tým. Pokud jdete před začátkem NHL na kemp, je tým z devadesáti procent hotový.

Kdo je nebo byl váš vzor? A kdo podle vás hraje momentálně nejlepší hokej?

To je jednoduché, mým vzorem je Lukáš Kašpar. Už od juniorky jsme domluvení, že když se nás na to někdo zeptá, řekneme toho druhého.

Když jsme u Lukáše Kašpara, zaznamenal jste po úspěchu národního mužstva na letošním mistrovství světa změnu v pohledu na Čechy v zahraničním týmu?

Zaznamenal, dostali jsme se jako Češi zase do kurzu. Pomůže to nám všem, kteří jsme po Evropě. Navíc si můžu ve Finsku kluky dobírat a vrátit jim ty provokace za olympiádu, kdy nás Finové porazili. Když jsem tam teď byl na otočku, nechal jsem jim v šatně čepice s českými motivy a řekl, že je teď musí nosit (smích).

Bavili jste se s Kašparem, jak se těší do Ruska? Měli jste po mistrovství světa čas se sejít, či je pořád vytížený?

Zatím neví, co má čekat hlavně od společné báze. Ale on si poradí, když je teď mistr světa (smích). Nedávno jsme se byli podívat v jižních Čechách za rodinou, u které jsme bydleli v Americe, a Lukáš jim přivezl ukázat medaili.

Bavíte se i na jiná témata?

Určitě. Hodně se bavíme o hudbě, on má rád rock a až takovou tu ukřičenou muziku. Já jsem na trance a elektronickou hudbu, tak se pořád dohadujeme. Občas mu pustím nebo pošlu tu jeho vypalovačku předělanou do moderna podle mého gusta. To se pak nestačí divit.