Letos musejí oželet Hradečáci přímý přenos z hodin čapího létání mladých opeřenců. Párek čápů bílých odletí na konci léta do zimovišť v Africe pouze ve dvou. O mládě podle všeho přišli. Na okraji hnízda leží jenom chuchvalce bílošedého peří, o které dospělí ptáci nejeví zájem.
Milovníci čápů znervózněli
„Není to vůbec dobré. Viděla jsem kolem hnízda létat vrány, to není normální,“ kroutí hlavou Marcela Leštinová. Stejně jako ona smutní i její dvě dcery. Celá rodina, podobně jako řada Hradečáků, si sledování hnízdění na komíně oblíbila.
„Podezření, že není něco v pořádku, už mám tak čtrnáct dní, ale tohle je pro mě novinka,“ říká bez většího překvapení Martin Fousek, který má zmrzlinářský krámek blízko zámku. Jako dlouholetý pozorovatel tipoval, že pár má jedno mládě, ale pohyb kolem hnízda byl menší než obvykle.
Čapí otec byl podle něj příliš mladý, zřejmě loňský. Na jaře přiletěl na hnízdo nejdříve samec, hned druhý den se objevila i samice. Většinou do Hradce dorazí až za týden nebo dva po svém druhovi. „To se ještě nestalo,“ popisuje další nesrovnalost v ptačí domácnosti Fousek.
Přestože obavy o čapí mládě měli Hradečáci už několik dní, naděje se stále nevzdávali. Do hnízda bylo totiž kvůli jeho výšce a hloubce špatně vidět. Navíc kastelán jindřichohradeckého zámku Václav Bis byl ještě před čtrnácti dny přesvědčený, že dospělí sedí stále na vejcích.
„Já myslím, že se mládě už stačilo vylíhnout, ale bylo jen jedno. Teď už se mělo učit létat,“ říká posmutněle Tomáš Jílek, další amatérský pozorovatel.
Podle dvouhodinového pondělního sledování hnízda ze zámecké hladomorny není moc nadějí, že malý čáp přežil. Na okraji hnízda je odsunutá hromádka povadlého peří, která připomíná ptačí mrtvolku. Navíc ji čáp, který se déle než patnáct minut probíral svým peřím a potom usnul, nechal celou dobu bez povšimnutí.
Někdy se to přírodě nepodaří, říká ochránce
Druhý z čapího páru si jako místo odpočinku nevybral hnízdo, ale nedaleký komín na prvním zámeckém nádvoří. K hnízdu se ani za více než hodinu nepřiblížil.
„Dostali jsme signály, že to není dobré. Říkal jsem si, že je třeba dát přírodě čas, ale někdy se to prostě nepodaří,“ uzavírá Josef Vondráček, šéf jindřichohradeckých ochránců přírody.
