Jedlička má jedličku, Kapr jí pangasia

Vánočkovi, Smrčkovi, Andělovi, Jedličkovi, Kaprovi… Lidí, kteří po předcích podědili příjmení související s Vánocemi, je řada. Jak prožívají svátky?

Jedličkovi jsou usměvavá a vstřícná rodina. Táta Vít, maminka Ivana a dvě malé děti. Devítiletá Jana a šestiletý Vojta. O tom, jaký stromek si na Štědrý den pořídí domů, zpravidla moc nepřemýšlejí. Mají jasno.

„Asi dvakrát se stalo, že jsme si koupili smrček, jinak máme samozřejmě jedličku,“ říká s úsměvem Ivana Jedličková.
Její manžel jednou svému jménu dostál doslova. Sám se převlékl za vánoční strom.

„Je to asi pět let zpátky. Chtěli jsme si s kolegy v práci udělat sváteční fotku. Pod ozdobenou jedličkou. No a tou jedličkou jsem byl pochopitelně já. Dali na mě i svíčky a vánoční hvězdu,“ vzpomíná Jedlička a ukazuje snímek, kde obklopený skupinkou dalších lidí pózuje v tmavězeleném svetru ověšený ozdobami.

Kočičí vánoční hody

Jeho rodina si nedokáže Štědrý den představit bez stromečku ani bez kapra. „Táta dělá výbornou rybí polévku,“ pokřikuje Janička. Rodiče jen s úsměvem přikývnou.

„Kapr k Vánocům zkrátka patří. Dcera jedla o svátcích rybu, už když jí byl rok a tři měsíce. Samozřejmě ne smaženou. A tehdy to nebyl kapr, ale losos,“ vysvětluje Jedličková.
Právě s přípravou rybí pochoutky rodina před lety zažila i veselou historku. „Čekali jsme na Štědrý den návštěvu, tak jsme koupili dva kapry a nechali si je rovnou zabít. Ryby jsem odnesl na balkon a vzpomněl jsem si na ně asi po dvou hodinách. Došel jsem pro ně a zjistil jsem, že na balkoně je kapr jen jeden,“ vypráví Jedlička.

„Podotýkám, že jsme bydleli v šestém patře. Nakonec se ukázalo, že druhý kapr se ještě v posmrtných záškubech odplácal z tašky a sklouznul z balkonu dolů na ulici. Tam už na něm hodovaly kočky,“ říká Jedlička.

Nejkrásnější svátky rodina zažila v době, kdy děti poprvé začaly svátky a nadělování dárků vnímat.
„Bylo krásné sledovat jejich radost. Pamatuji si, že když byla Janička malá, všude lezla, chodila a zvedala se, museli jsme stromek přivázat k žaluzii, aby ho neshodila,“ vzpomíná Jedličková.
Filmové pohádky se u Jedličkových na Štědrý den téměř „nenosí“. „Děti moc na televizi nekoukají. Snažíme se spíš chodit na procházky, třeba na Čabárnu nebo nosíme zvířatům v lese ovoce a zeleninu,“ říká Jedličková s tím, že večer si pak doma pouštějí lodičky z ořechů.

„Tento zvyk dodržujeme. Stejně jako v době adventu chodíme na různé akce. Letos jsem byla nemocná, ale v minulých letech jsme byli například ve Zbečně na Hamousově statku. Je to stařičká roubenka, kde bývají ukázky řemeslné výroby nebo vystoupení pro děti,“ dodává Jedličková.
Dvaadvacet let má za manžela nositele „rybího“ příjmení Ivana Kaprová. „Je to vlastně docela typické. Ryby mě v různých obměnách provázejí celý život. Pocházím z jižních Čech z Blatné, což je kraj rybníků a navíc jsem ve znamení Ryb,“ vysvětluje Kaprová.
S kapry přicházela do styku už od nejútlejšího dětství. A nejen o Vánocích.

„Jako děti jsme se koupali v rybnících, které byly většinou chovné a ryby kolem nás různě kroužily. I proto jsme kapra na Vánoce nepovažovali za žádný zázrak. Mívali jsme ho i během roku,“ říká.
Se svým manželem se seznámila na vysoké škole. „Zjistili jsme, že i kvůli těm rybám máme dost společného. Manžel mimo jiné závodně plaval a dnes chodí na obědy se svým kolegou, který se jmenuje Štika,“ podotýká s úsměvem Kaprová.

Ryba jako osud

„Rybí“ vzpomínku si odnesla i přímo z porodnice, když se manželům narodil dnes jedenadvacetiletý syn Tomáš.
„Současně se mnou byla v porodnici i jistá paní Rybová. Ještě když jsem odcházela, paní na recepci se smála a ujišťovala se, jak přesně se jmenuji, aby nám omylem nezaměnili děti,“ říká Kaprová.
Na Štědrý den rybu jedí. Kaprům se ovšem vyhýbají. Ne z nostalgických, ale z praktických důvodů.
„První roky jsme ho jídávali, ale manžel nakonec řekl, že už kapra nechce, protože má hlavně směrem k ocasu hodně drobných kostiček. Nechtěl je obírat. Kvůli tomu jsme měli žraloka, teď kupuji pangasia,“ vysvětluje Kaprová, která učí na střední škole psychologii, občanskou nauku a tělocvik.
Stromeček mají Kaprovi umělý. Většinou jej zdobí na Štědrý den odpoledne.

„Loni jsme ho museli pořád hlídat. Měli jsme totiž poměrně čerstvě kocoura, kterému se nesmírně zamlouval. Každou chvíli to zašustilo a my jsme pak strávili dost času tím, než jsme kocoura v těch hustých větvičkách objevili. Vždycky byl až u špičky,“ vzpomíná Kaprová s tím, že letos už snad na stromek nepoleze. „Dost vyrostl a mohl by ho i shodit,“ vysvětluje Kaprová.

Kaprovi dodržují téměř všechny vánoční zvyky a tradice. „Pouštíme lodičky a mám taky ráda, když voní purpura nebo františek. A vykrajujeme jablko, aby byla uprostřed hvězdička,“ říká Kaprová.
Zatímco ona si zejména před Vánocemi čas od času vyslechne nějakou „kapří“ poznámku od svých studentů, její syn Tomáš si vtipálků užil, hlavně když pracoval na brigádě v Tescu.
„Tou dobou zrovna běžela reklama s textem: Tesco volá, kupte si rybu. A v práci se toho chytili. Každou chvíli na mě právě tento slogan pokřikovali,“ říká Tomáš Kapr.