Lodník odklápí nástupní lávku a volání lidí z břehu na pozdrav cestujícím přehluší mocný hvizd lodní píšťaly. Lopatková kolesa se zvolna protočí, než parní stroj zabere naplno. Píše se rok 1841 a parník Bohemia vyráží z přístavu Obříství na svou šestou plavbu po Labi do Drážďan. Mezi desítkami pasažérů je i cizinec, který se později proslaví jako král pohádek. Hans Christian Andersen. Díky němu paroplavba na Labi vstoupí do dějin literatury.
Pohádkář na Bohemii
„Andersen obdivoval techniku a hrozně miloval cestování,“ říká předseda Spolku přátel plavby Vlastimil Pažourek z Děčína, který v muzejních archivech a knihovnách vypátral souvislost mezi Andersenem a labskou paroplavbou.
„V cestopise Básníkův bazar popisuje Andersen svou cestu do Osmanské říše, jejíž součástí byla i plavba na Bohemii. Po dvanácti hodinách plavby do Drážďan si do deníku poznamenal, že paroloď pluje dobře,“ doplnil Pažourek.
Cestu parníku provázelo nadšené vítání v městech podél řeky, takže paroplavba byla pro pasažéry velkým zážitkem, jak dokládají i zápisky v Andersenově deníku. „Na Bohemii se třepetá vlajka. Jak ryba klouže vodou, kloužeme i my po proudu mezi malebnými, zalesněnými skalami. Na každé rozvalině a u každého městečka, které míjíme, vlaje prapor, vítají nás hudbou, mávají klobouky, moždíře burácejí a odpovídá ozvěna. Je to krásná plavba,“ píše Andersen v Básníkově bazaru.
Pohádkář plul po Labi v době, kdy parníky začínaly. První kolesový parník, který v roce 1838 přistál v děčínském přístavu, byla loď Königin Maria. Saská plavební společnost, které loď patřila, těžila z přepravy zahraničních lázeňských hostů. Trasa vedla z Drážďan do Děčína. Dál už se lodě po Labi nedostaly. Cestující pak pokračovali do Teplic dostavníky. Ty ale paroplavbě nemohly konkurovat. Výmoly na cestách a stísněnost kočárů neměly se službami stewardů a kuchaře, kteří o pasažéry na lodích pečovali, srovnání.
Dánský spisovatel nebyl jediný, komu učarovala plavba labským údolím. „V Národní galerii jsem objevil skicáře Josefa Mánese, který namaloval několik skic z jeho plavby do Drážďan v roce 1840,“ podotkl Pažourek.
Mánes ve svých skicách zachytil například nalodění na parník v Děčíně nebo nehodu pod Brühlovou terasou, kdy jeden z cestujících spadl z nástupní lávky. „Z jeho deníku víme, že cestoval se svojí starší sestrou Amélií. Nocovali v Krásném Březně a pak pokračovali do Děčína,“ doplnil Pažourek.
První český parník
Průkopníkem paroplavby na Labi byl Angličan John Andrews, který za pomoci lodního konstruktéra Josepha Rustona postavil na přelomu let 1840–41 kolesový parník Bohemia. V květnu 1841 jej s úspěchem spustil na vodu a od června téhož roku sloužila Bohemia osobní přepravě na Labi mezi obcí Obříství u Mělníka a Drážďany. V roce 1847 podnik po Angličanovi Andrewsovi převzal konstruktér jeho lodí Ruston. Velmi brzo ale musel čelit saské konkurenci. Nakonec jí Ruston podnik po deseti letech prodal. Význam Saské paroplavební společnosti ale časem také upadal. Plavby do polabských obcí a výlety turistů nevynášely. Po druhé světové válce tak dálková osobní doprava na české straně Labe mizí.
Uhlí jako dar
Oproti tomu přeprava nákladů a zboží po řece přetrvala dodnes. První velké překladiště s vlastními jeřáby vzniklo v Děčíně v roce 1841. Nechala ho postavit Pražská plavební společnost, která si na přepravu zboží po Labi najímala děčínské loďaře. Mezi hlavní vývozní artikly patřilo uhlí, písek a dřevo. Koncem 19. století se tak Ústí nad Labem stává největším přístavem tehdejšího Rakousko-Uherska. Vývozy uhlí do Německa ročně přesahovaly milionu tun. Například na dobových fotografiích kotví na řece i šest lodí v řadách vedle sebe a čekají v přístavu na nakládku. V současné době je pohled do přístavů na Labi smutný. Kamionová doprava a hlavně nedostatek plavebních komor na řece přispěly k tomu, že labská plavba, která na Děčínsku a Ústecku kdysi živila až pět tisíc lidí, je dnes v úpadku. Přiznávají to i sami rejdaři.
Jezy v nedohlednu
„Víc než polovinu roku nemůžeme lodě provozovat. Většina z nich pluje v zahraničí, například v Holandsku nebo Německu,“ konstatoval generální ředitel Československé plavby labské v Děčíně Milan Raba.
V letech 1980 až 1991 postavila Československá plavba labská sto padesát lodí. Za posledních patnáct let ani jednu. Společnost musela lodě prodat do zahraničí nebo je nechat sešrotovat. „Zásadní problém je nesplavnost Labe. Patnáct let stát prohlašuje, že se to bude řešit, ale výsledek je nula,“ dodává Raba.
Nejasná budoucnost je i v osobní lodní dopravě. I když v letošním roce přibude na Labi k výletní lodi Porta Bohemica 1 další nová loď Porta Bohemica 2, musí se potýkat s nedostatkem vody v řece. Hlavně v létě.
Regulovat hladinu by pomohly jezy. Plány na jejich výstavbu za více než šest miliard už existují. Výhrady ale mají ochránci přírody. Podle nich by jezy ohrozily čtyřiadvacet živočišných a rostlinných druhů.
„Stavbu blokují sami rejdaři. Zatím nepředložili studii o vlivu jezů na životní prostředí,“ říká Jana Vitnerová z ekologického hnutí Arnika v Děčíně. Dolní tok Labe patří do speciálně chráněné přírodní oblasti Natura 2000.
„Chceme, aby vymysleli takové stavby, které nezlikvidují vzácné druhy živočichů a rostlin, které se v oblasti vyskytují,“ míní Vitnerová.
Podle předsedy Spolku přátel plavby ale ministerstvo životního prostředí materiály k dispozici má. „Projekty na úpravu řeky existují řadu let. Ale žádná vláda se jimi dlouhodobě nezabývá. Rejdaři nemohou předkládat studie, stejně jako provozovatel auta neprojektuje dálnici,“ dodal Pažourek.
Zdálo se, že myšlenka stavby jezů na Labi se ocitla na mrtvém bodě. Nyní ji ale vytáhli na světlo odpůrci betonové protipovodňové zdi v Děčíně. Jezy by podle nich byly menším zlem.
