„Když jsem do ateliéru vkročil poprvé, podlomila se mi kolena.“ Krištof Kintera ukazuje svou uměleckou továrnu
- Další díl seriálu Art Space zavítal do ateliéru, nebo spíše umělecké továrny v pražské Bubenči za sochařem a výtvarníkem Krištofem Kinterou.
- Prostor, kde vznikají obří instalace i obrazy menších formátů, doslova vyzařuje obrovskou energii – Kintera tvoří některé obrazy za pomocí generátoru vysokého napětí.
- Kintera vystřídal už několik ateliérů. „Stěhování je umělcům vlastní,“ říká výtvarník, který se podílí na urbanistickém a výtvarném řešení okolí nejnovějšího pražského mostu.
Když se tě někdo během interview zeptá, kdo je Krištof Kintera, co odpovíš?
Mraveneček v lese těžkou kládu nese.
A jako umělec by ses definoval jak?
Nechci se definovat. Je to zbytečné a nepřesné.
Se kterými druhy umění pracuješ ve své tvorbě nejčastěji?
Obnošené ponožky, kabely CYKY a CYSY, plátkové stříbro, hmoždinky, polyuretan, hliník, beton, střepy, vlnění, světlo, tma.
Kolik má tvůj ateliér v Bubenči metrů čtverečních a jaké má dispozice?
Je to nejlepší ateliér na světě. Metry přesně nevím, něco kolem 700.
Jak často tu jsi?
Skoro furt. Někdy se ale stavím doma.
Jak dlouho tento prostor využíváš a co tě na něm baví?
Jsme tu čtvrtým rokem. Když jsem sem před čtyřmi lety vkročil, podlomila se mi kolena. Máme nádherné světlo a kubatura je chrámová.
Jestli jsi měl ateliérů už víc, povíš, kolikátý je tento a kde byly ty předešlé?
Tak dobře, zkusím to spočítat. Když pominu nějaké kratší epizody, je to už sedmý ateliér. Stěhování je nám umělcům vlastní. Jsme takoví kočovníci – jdeme tam, kde si to v danou chvíli můžeme dovolit.
Byl jsem v Krymské nahoře i dole, v Jana Masaryka, v Amsterdamu, v MeetFactory, v Chiraně a tak dále.
Jaké zajímavé lidi jsi tu měl?
Měl jsem v „ordinaci“ stovky lidí. A všichni jsou zajímaví.
Kam se jdeš v okolí najíst, nebo si vozíš jídlo z domova? A jaké jídlo nebo světová kuchyně je tvoje No. 1?
Dřív jsme přes den skoro nejedli, až později jsme si začali vařit v ateliéru. Jednoduché, rychlé věci. Dřív jsem vařil pro kluky i já a rád, ale poslední dobou se k tomu nemám šanci postavit. Když nestíháme, jdeme do bufáče hned vedle v Papírenské. Je to stroj času – propadneš se tam ve dveřích do roku 1987.
Kde můžeme potkat Krištofa Kinteru nejčastěji, když zrovna netvoří?
To vám fakt nebudu říkat. Jsem rád sám. A to proto, že jsem pořád s lidmi.
Máš ve studiu nějaké originální a opravdu neotřelé vybavení?
Hodně a různé. Například generátor vysokého napětí.
Mac, nebo PC / iOS, nebo Android a proč?
Mac, protože mě PC v devadesátkách hrozně trestalo.
Stal se ti někdy v tomto nebo předešlém ateliéru nějaký pracovní úraz?
Malé věci, naštěstí.
Kvalita, nebo kvantita?
Někdy to a někdy ono.
Dokázal bys vyzdvihnout tři své nejzajímavější umělecké projekty nebo díla?
Ne, to ne. Každá věc, každá realizace má svůj příběh, svoje důvody a svůj kontext.
Internet, neboteleport?
Tak asi spíš teleport.
Práce od brzkého rána, nebo raději do nočních hodin?
Dřív spíš do noci, teď se začínám překlápět na ráno.
Po dobře odvedené práci a úspěšném dni je určitě čas to oslavit. Pokud oslavuješ sklenkou něčeho dobrého, co si rád dáš? A pokud ne, tak co si rád dáš?
Do mě teče všechno.
Plánuješ vylepšení svého ateliéru? A pokud ano, tak jak?
Hlavně ať se nám podaří tu vydržet co nejdýl.
Když má Krištof Kintera volný čas, jak ho tráví a jak relaxuje?
Lední hokej a kolo.
Jaké jsou tvoje umělecké plány v horizontu dvou let?
Dokončit projekt Světla proti Temnotě a Podmostí v rámci Dvoreckého mostu (Kompletní dokončení okolí Dvoreckého mostu v Praze včetně přilehlého parku se plánuje na rok 2027, pozn. red.).
