Kličkovaná

Výlety jsou super. Na dobrodružné cesty zpravidla vyrážím se svým milým. On je výborný organizátor, skvěle se orientuje v terénu a nikdy neztrácí hlavu. A já, já toho hodně unesu a málo sním. Jsme skvělá dvojka. Na našich výpravách často kličkujeme mezi různými nákazami, otravami i úrazy. Třeba loni v Černé Hoře. Úspěšně jsme se vyhnuli uštknutí při průchodu hlubokého kaňonu, kde se nám přes cestu klikatily jedovaté zmije, zahnali jsme vzteklé psy, nedostali jsme ani úpal. Jedno jsme ale podcenili. Po dlouhém výstupu jsme si dali pod pramen vychladit zaslouženého lahváče. Pod špatný pramen. Do vody se dostaly splachy z okolních pastvin. Při sestupu druhý den nám bylo strašně zle. Střídavě jsme odbíhali za každou serpentinou. Síly nám rychle ubývaly. Když jsme vzdávali naději, že se dostaneme dolů, objevilo se tam auto se dvěma muži. Netuším, co tam hledali a proč tudy vůbec jeli, ale od té doby věřím na dary z nebes.
Brzy míříme do Maroka. Tak jsem zvědavá, mezi čím budeme kličkovat letos.