Tvrdé házenkářské míče jí buší do těla a ona jim jde ještě naproti. Za život jich Lenka Černá odrazila už tisíce. A pokračuje dál. Čtyřiačtyřicetiletá brankářka Veselí nad Moravou však ví, že brzy přijde den, kdy letící míče bude sledovat pouze jako divák. „Neříkám, že končím. Ale je pravda, že taková možnost může po sezoně nastat,“ připouští Černá.
Nedávno jste v Bánovcích prohrály a byly jste po utkání hodně naštvané. Rozhodčí vám vyloučili trenéra Sabadku a kvůli nedorozumění vás poslali do dvojnásobného oslabení. Ztrácíte po takových zápasech chuť do hry? Jsem z takových věcí hrozně zklamaná a házená mě kvůli tomu přestává bavit. Trénuji sedm dní v týdnu a pak přijde okamžik plný bezmoci, kdy mají rozhodčí špatnou formu. Utkání nebylo v pořádku, ale takových jsme za poslední rok odehráli víc.
Kde je podle vás chyba? Nedokážu odhadnout. Možná by měla vzniknout nezávislá komise, která by posuzovala výkony rozhodčích.
Ve čtyřiačtyřiceti letech zvládáte profesionální sport na špičkové úrovni. Kde pořád berete tolik energie? Házená mě jednoduše baví. Necítím se stará. Chci stále zažívat úžasné pocity z vítězství. Jen mě limituje bolavé koleno, se kterým jsem byla už několikrát na operaci.
Míče na vás hází i dvacetileté holky. Připomínají vám některé váš věk? Ne, to ne. To se ještě nestalo.
Dokážete si představit, že jednou ráno vstanete a nebudete muset jít na trénink? Bude to těžké, ale představit si to dokážu. Konec jednou přijít musí. Pomalu se na ten svůj připravuji.
Takže pomýšlíte na ukončení kariéry? Ještě nevím. Ale taková možnost existuje. Loni jsem si zranila koleno, na tréninku i v zápasech cítím bolest. Je to těžké, udržovat se stále ve formě.
V minulosti jste si vyzkoušela i trenérskou roli. Zopakujete si ji v budoucnu trvale? Nevím, jestli se mi bude chtít trávit každý víkend na zápasech. Pokud budou vypadat tak, jako teď v Bánovcích, nebudu mít chuť trénovat. Každopádně se nad tím ještě zamyslím.
