Poznámka redaktorky Hany Kružíkové.
Vraceli jsme se z Itálie. Dálnice už byla monotónní, a tak jsme sjeli na silnici značenou jako vyhlídková trasa. Vedla do ostrého kopce. Auto zavzdychalo a můj muž taky, protože jeho velký přítel - ekonoměr - se kterým uzavřeli spojenectví krátce na to, co se poznali, když jsme vyměnili starou fabii za nový vůz, vykřikoval obří výhružné číslice. Jeli jsme tmavým lesem až k jakémusi hotelu, kde se kopec překlopil a ekonoměr začal spokojeně za skřípotu brzd ukazovat nuly. Jenže vymazaly ty nuly zuřivě vysoká čísla?! Radši jsem se neptala. Když jsme pak najeli zpět na dálnici, zaplatili jsme za placený úsek. Až v Česku jsme zjistili, že byl druhý v pořadí. A prvnímu, tomu že jsme se naší vyhlídkovou jízdou bez vyhlídky vyhnuli.
