Magda Vášáryová nikam nemizí. Cesta od Maryšky v Postřižinách k diplomacii a boji s internetovými trolly
- Sexsymbol dvou národů, ale také čerstvá doktorka historické sociologie Magdaléna Vášáryová převezme na filmovém festivalu v Karlových Varech prestižní Cenu prezidenta KVIFF.
- Na Slovensku a poté i v Česku jí brzy vyjde kniha úvah a vzpomínek spojených s jejím postem poslední československé velvyslankyně ve Vídni.
- Která tvář víc sluší ženě, jež bez obalu varuje před politickou slepotou střední Evropy – ta filmová, nebo ta vědoucí a kárající?
„Ona je dar Slováků nám Čechům,“ píše Petr Pithart o své kolegyni, političce, socioložce, diplomatce a také herečce Magdě Vášáryové v předmluvě loni na podzim vydaného knižního rozhovoru nazvaného Než zmizím. Jenže mladší ze sester Vášáryových rozhodně nikam nemizí. Publikace se stala bestsellerem, s mediálními rozhovory s přímou, až nemilosrdnou pozorovatelkou středoevropského dění se roztrhl pytel, ona sama po obhájení disertační práce o nacionalismech a mesianismech střední Evropy počátku 20. století v květnu úspěšně odpromovala coby doktorka historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a už za pár dní na 60. ročníku karlovarského festivalu převezme Cenu prezidenta. Takže jaképak mizení?
Pro některé internetové diskutéry se zálibou v trollení je Magda Vášáryová tou neuctivou „Slovenou“, jež pořád na všem vidí chyby. Především na našich dvou bratrských národech, tak skvělých, odvážných a vyspělých. Kupříkladu my Češi prý jen popíjíme v klídku pivo a hledíme si „kytiček a mrkve“ na zahrádkách, místo abychom opečovávali svou geopolitickou pozici a starali se o evropské záležitosti!
Pro novináře a mediálního manažera Petra Šabatu, který s Magdou Vášáryovou výše zmíněný knižní rozhovor pořídil, je tatáž žena „bohatou studnicí pronikavých postřehů i schopnosti věci analyzovat a zasazovat do historických kontextů, to vše kultivovaně – a s humorem“.
Mečiarovy slzy
Jenže paní Magda má ještě jinou úlohu, již si vedle nevděčné politiky lid pamatuje lépe: zosobňuje svým způsobem naše kořeny. V historickém dramatu Františka Vláčila Marketa Lazarová (1967) totiž zazářila v titulní úloze a snímek tuzemští filmoví kritici a publicisté v roce 1998 zvolili nejvýznamnějším titulem naší stoleté kinematografické historie.
Jak se krásná, mlčenlivá, klášteru zaslíbená, posléze znásilněná a trpící dívka Marketa má k dámě, která v knize vypravuje o okamžiku, kdy jí Vladimír Mečiar plakal do šatů? Byl podle jejího vyprávění tak rozrušený ze sledování jednání federálního parlamentu o Klausových reformách, že se pak o svou rádkyni „Magdušku“ opřel a plakal a plakal. „Musela jsem ty šaty vyhodit, protože jeho slzy nešly vyčistit.“ Nadsázka? Škoda že tato historka nezazněla v době, kdy si slovenské ženy vkládaly Mečiarovy fotografie do modlitebních knížek a uctívaly ho jako svatého. Kde mohlo Slovensko dnes být…
Rusalka Maryška
Magda Vášáryová se původně herečkou stát nechtěla; vystudovala matematicko-fyzikální gymnázium a pak sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. I tak ovšem s Jurajem Jakubiskem natočila povídkový film Zbehovia a pútnici (1968) a fantaskní podobenství o absurditě světa a marných touhách Vtáčkovia, siroty a blázni (1969), dva později „trezorové snímky“. Naštěstí nemusela kvůli jejich společenskokritickému náboji přestat hrát. Působila v Divadle Na korze a následně na Nové scéně v Bratislavě a ve Slovenském národním divadle. S Janem Třískou se zaskvěli coby Radúz a Mahulena ve stejnojmenném poetickém snímku režiséra Petra Weigla (1970) podle předlohy národního romantického barda Julia Zeyera. V adaptaci Verneova románu Na kometě (1970) v režii Karla Zemana nebo v pohádce Princ Bajaja (1971) režiséra Antonína Kachlíka tehdy představitelka dobového ideálu krásy rovněž získala hlavní role, stejně jako ve snímku …a pozdravuji vlaštovky (1972) Jaromila Jireše.
Nejvíc ovšem divákům neutkvěla jako Rusalka ve filmovém zpracování (1977) Dvořákovy opery, ale coby pivo milující svobodomyslná cyklistka-správcová v komedii Postřižiny (1980), kterou podle předlohy Bohumila Hrabala režíroval Jiří Menzel. Jako rozverná paní Maryška s dlouhatánskými rusými vlasy, jež si po návštěvě kadeřníka vychutnává manželův výprask stejně jako předtím řízek a půllitr piva vyžahnutý na ex, se Magda Vášáryová stala sexsymbolem hned dvou národů.
V karlovarském městském divadle bude ovšem 9. července v 16 hodin slavnostně uveden jiný snímek než ikonické Postřižiny, totiž „nesocialistický“, a proto zakázaný film Juraje Jakubiska Vtáčkovia, siroty a blázni, na jehož scénáři Jakubisko spolupracoval s Karolem Sidonem a kde krásná Magda ztvárnila bláznivou múzu, ba lásku dvou poetických kamarádů, sirotků Yoriska a Andreje. I díky zvláštní projekci paní Vášáryová přijede v doprovodu dcery Hany a dvou vnuček 8. července večer do Karlových Varů a zůstane až do samého konce festivalu, k němuž má zvláštní vztah.
„Nezapomenu na moment, kdy mě oslovil můj dobrý herecký partner Jirko Bartoška s prosbou, abych mu pomohla sehnat sponzory pro festival, kterému hrozilo, že zanikne,“ vybavuje si Magda Vášáryová. „Tehdy jsem pracovala pro české paralympioniky a mohla jsem pomoct. I proto jsem pak byla zvána na festival a bylo mi obřadně děkováno,“ vzpomíná dnes s nadsázkou. „Byla jsem tam několikrát i za éry pana Brousila,“ poznamenává s odkazem na filmového kritika, předního ideologa socialistického realismu a spoluzakladatele a dlouholetého rektora FAMU Antonína Martina Brousila. Ten byl za normalizace i dříve na festivalu častým předsedou poroty hlavní či mezinárodní soutěže.
„Také jsem se již jako velvyslankyně ČSFR v Rakousku zúčastnila návratu snímku Marketa Lazarová filmové veřejnosti poté, co se konečně našla jedna kopie. To bylo zároveň naposledy, co jsem se setkala s panem režisérem Vláčilem,“ pokračuje Vášáryová. Digitalizovaný Vláčilův film představil 46. ročník festivalu v roce 2011.
Zemanova whisky, Gašparovičovo postávání
Vraťme se však k politickým počátkům filmové i divadelní divy. Hned po listopadu 1989 se matka dvou malých dcer, pozdější spisovatelky a scenáristky Hany Lasicové a její mladší sestry, podnikatelky Žofie, stala na popud prezidenta Václava Havla velvyslankyní Československa v Rakousku (1990–1993). V letech 2000–2005 byla slovenskou velvyslankyní v Polsku, deset let poslancovala v Národní radě SR a ani po odchodu ze sněmovny nepřestala komentovat veřejné dění. Během nejvážnější krize demokracie na Slovensku neváhala objíždět menší města a promlouvat k demonstrujícím davům. Je zocelená lidovými soudy – mnozí těžce nesli proměnu milované herečky ve výraznou, velmi přímou političku a osobní útoky nebraly konce, jak už to silné ženy ve vrcholné politice bohužel znají.
Poté, co Magda Vášáryová skončila s diplomatickou dráhou, se začala vyjadřovat poměrně nediplomaticky a leckteré její bonmoty si v promyšlené jedovatosti nezadaly s těmi Miloše Zemana. Možná i proto ženě hovořící osmi jazyky včetně polštiny či francouzštiny roku 1999 nevyšla prezidentská kandidatura doma na Slovensku, druhá skončila i roku 2010 coby kandidátka na bratislavskou primátorku. Také v knize Než zmizím, která minulý měsíc získala též zvukovou podobu, politička mezi geopolitickými analýzami a zábavnými „historkami z natáčení“ (kterak s ní Miloš Zeman prohrál spor o pětilitrovou lahev drahé whisky a jinými) ostře hodnotí například třetího slovenského prezidenta Ivana Gašparoviče, protože neměl politické zkušenosti, jazykovou výbavu ani patřičné vzdělání a na jednáních zprvu stával v koutě. Na všem zmíněném ona sama celoživotně soustavně pracuje a pracovat nepřestává.
Lítost nad stavem střední Evropy
Smrt milovaného druhého manžela Milana Lasici – zemřel v létě roku 2021 vinou poruchy srdečního rytmu během koncertu krátce poté, co dozpíval píseň Ja som optimista – ji zaskočila, ale nezastavila. Letos v únoru získala titul Ph. D. v oboru historické sociologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy a svým soustavným usilováním o další a další vzdělání jen podporuje tezi Petra Pitharta, který o ní v předmluvě knihy Než zmizím napsal, že se stejně jako on domnívá, že „bez hluboké a nemilosrdné znalosti minulosti by se nemělo dovolovat dělat politiku“ a že Magda Vášáryová „rozumí historii národů i států střední Evropy jako snad nikdo z těch, kdo dnes mají do velké mezinárodní politiky co mluvit. Ona vidí souvislosti v čase i prostoru, velké výzvy, velké prohry i selhávání všedního dne – národů a států střední Evropy. A jejich politiků.“
Co tedy zkušená harcovnice soudí o posledním vývoji jednotlivých zemí střední Evropy po českých i maďarských volbách? „Zdá se mi, že ani po 108 letech od rozpadu monarchie, tedy velké říše, ve které žili naši předci, se národním státům nepodařilo přesvědčit dostatečně velkou část našich spoluobčanů, že patříme do rodiny evropských demokracií, že je výhodné žít v právním státu a že být politikem neznamená být zlodějem,“ neskrývá v rozhovoru pro e15 skepsi. „Je mi také líto, že jsme se ani v rámci visegrádské spolupráce nezmohli na společnou energetickou a obranně-strategickou politiku. Dnes bychom mohli být silným motorem Evropské unie, vždyť je nás dohromady přes 60 milionů. Ale pořád jsou každé parlamentní volby ty nejdůležitější a mění nejen hospodářskou, ale i zahraniční politiku,“ konstatuje bez obalu fakta a nutnost vyšších cílů, na něž podle ní politici u moci zhusta zapomínají.
Aktuálně nestárnoucí star odevzdala nový rukopis do svého domovského nakladatelství Slovart, jež působí i na českém trhu. „Věnuji tu knihu několika úvahám, setkáním a problémům z tříletého pobytu na postu poslední československé velvyslankyně ve Vídni,“ vysvětluje. „Ten rest mě tížil mnoho let, ale nakonec přišel jeho čas. Kniha by mohla vyjít ve slovenštině v říjnu a následně v českém překladu, protože už ‚po slovensky‘ nečtete. A přes léto pro akademickou obec připravím do knižní podoby svou disertaci o proměně idejí středoevropských mesianismů do rolí politického nacionalismu na přelomu 19. a 20. století.“
Tudíž si můžeme vybrat takovou Magdalénu Vášáryovou, jaká nám víc konvenuje – tu filmovou, optimistickou a slavící na karlovarském filmovém festivalu, nebo tu vědoucí a kárající v knižní podobě. Srdečně doporučuji zkusit obě.
