David Bowie: z důchodu ke hvězdám

David Bowie

David Bowie Zdroj: Isifa

U příležitosti šestašedesátých narozenin nadělil letos v lednu zpěvák David Bowie fanouškům překvapení v podobě neohlášeného singlu Where Are We Now? Vyšel v tichosti, bez obvyklé masáže v tisku, jako připomínka dob, kdy hudba vyrůstala „odspodu“, od interpreta k posluchači, a nikoli od vydavatele a médií ke kupci.

Věrní jej na internetu museli objevit vlastními silami, návdavkem dostali i informace o The Next Day, již hotovém studiovém albu, prvním po desetiletí vyplněném exhumacemi archivních koncertních záznamů.

The Next Day není albem ledasjakým, nýbrž průřezem čtyřmi desetiletími tvorby extravagantního, avšak mimořádně invenčního umělce, který od poloviny sedmdesátých let překvapoval s každou nahrávkou. A funguje i bez nostalgie, obvykle připínané novinkám známých jmen: nabízí totiž materiál vzácně vyrovnaný.

Píseň Where Are We Now? z nového alba

Do kterých let a k jakému výrazu se zpěvák vrací především, napovídá obal, parafráze titulky desky Heroes (1977). Mnoho dalších odkazů – na léta strávená v Berlíně, nahrávky zde pořízené, tamní umělecké podhoubí anebo historické události z přelomu osmdesátých a devadesátých let – přináší videoklip ke jmenovanému singlu. Pohled zpět, bilancování, témata odcházení, vypořádání se s minulostí a stárnutí lemují celé album, opentlené tradiční zpěvákovou poetikou, plnou mnohoznačné nadsázky i někdy sotva uchopitelných přesahů.

Bowie se předvedl ve skvělé formě

Pokud v devadesátých letech zpěvákovy nahrávky budily rozpaky, zda se prst na tepu doby nesnaží přidržovat až násilně, pro podobné pochyby zde není místo. Vrací se Bowie-rocker, Bowie-nesmrtelná hvězda, elektronika je zde v roli jednoho z mnoha doplňků oživujících zvuk. Bowie vsadil na odlehčené písničky, jimiž se proplétá pop šedesátých let i zpěvákovy ambice na tomto poli z let osmdesátých, rockové výrazivo sedmé dekády včetně hřmotnějších akordů, i špetka inspirací z berlínského, řekněme experimentálního období.

Není to jen mimořádná forma (autorská i interpretační), kvalita skladeb a hloubka textů, které desku vynášejí mezi výjimečné. Činí tak i vykřesaná jiskra naděje, že novinka nemusí být zpěvákovou nahrávkou poslední, i nenápadné stvrzení, že podobně jako nemnoho dalších se ani David Bowie nenechal zlákat snadnou praxí nahrávání stále týchž alb. Z „důchodu“ se ohlásil dosud možná nejosobnější a nejvyrovnanější výpovědí.

David Bowie: The Next Day Hodnocení: 90 %