A stejně jako ve Lháři, Yes Man nebo Božském Bruceovi jedna nepravděpodobná událost, tentokrát opsaná z víc než sedmdesát let staré dětské knížky, Carreyho postavě radikálně změní život. Jakmile si na zvířata zvykne, naučí je používat záchod a koukat na grotesky s Chaplinem a promění svůj luxusní manhattanský byt v zimní zábavní park a své okoralé srdce v řídící orgán svého života.
Podtitul „rodinná komedie s Jimem Carreym a jeho gumovým obličejem“ by mohl říct o tomto příjemně nevýznamném filmu všechno potřebné. Je třeba ale také zmínit, že titulní tučňáci jsou tu stejně důležití jako Carrey. Ačkoliv až moc očividně digitálně upravení, jejich napůl zvířecí a napůl lidské chování je zábavné a první část filmu i poměrně důvtipné, zvlášť ve scéně na večírku v
Guggenheimově muzeu.
Navíc nemluví a jsou opravdu roztomilí. Tak moc, že by premiéry filmu měly využít zoologické zahrady a programy adopcí zvířat. Tím by si i zoo vyžehlily reputaci, kterou mu Pan Popper kazí, když newyorskou zahradu líčí jako zlotřilou organizaci, kde „zvířata nemůžou cítit lásku“. Ovšemže můžou. Jsme přece v americké sentimentální komedii pro celou rodinu.
Pan Popper a jeho tučňáci
(komedie, USA, 95 minut)
Režie: Mark Waters
Hrají: Jim Carrey, Carla Guginová
Premiéra: 23. června
Hodnocení: 60 %
Autorka je spolupracovnicí redakce
