V 83 letech už Ken Loach nepřekvapuje obsahem ani formou svých filmů. Veterán britské levicové scény stále točí humanistické apely o síle kolektivu a vzájemné pomoci, ostře kritizující zavedený politicko-ekonomický systém.
Není ale zvykem, aby režisér, který už v roce 1970 vyhrál karlovarský festival s filmem Kes, kolem osmdesátky začal točit svá nejlepší díla. Dojemné drama Já, Daniel Blake mu před třemi lety vyneslo Zlatou palmu v Cannes. Novinka Pardon, nezastihli jsme vás se mu emotivní i vyprávěcí silou vyrovnává, i když z canneského festivalu odešla letos bez ceny.
Zatímco Daniel Blake v Newcastlu čelil nezájmu byrokracie postarat se o něj v nemoci a vyplatit mu sociální dávky, rodina Turnerových z nového filmu ve stejném severoanglickém městě zápasí s platem a nezájmem zaměstnavatelů o jejich zdraví, nervy či spokojenost. Otec Ricky si na splátky koupí dodávku, aby se zapojil do zásilkové služby, jež balamutí své řidiče slovy o nezávislosti, ve skutečnosti jim neplatí nemocenskou, pojištění a neodpouští žádné zpoždění či námitky.
Jeho žena Abbie se zase plahočí jako pečovatelka od jedné klientky ke druhé, aniž by dostala zaplacené přesčasy nebo hodiny strávené na cestě. Stres z práce se přenáší do rodiny a jinak spokojené kvarteto, kam patří ještě jeden naštvaný teenager a jedna roztomilá holčička, se brzo topí v hádkách a problémech.
Na papíře může zápletka, s níž přišel bývalý právník a Loachův dvorní scenárista od poloviny devadesátých let Paul Laverty, působit modelově. Loach a jeho tým ovšem umějí čím dál častější situaci předvést s přirozeností a přesvědčivostí díky množství každodenních detailů, hercům pečlivě vybraným podle typů, a přenesení obecnějšího sociálního problému do srozumitelné roviny rodinných vztahů.
Oproti Danielu Blakeovi novinka postrádá tak výraznou scénu, jako bylo zhroucení matky samoživitelky v potravinové bance. Na druhou stranu jeho citová manipulace diváky je utlumena a děj dramaturgicky lépe rozvržen. Loach s Lavertym stále nenechávají obecenstvo na pochybách, že Turnerovy považují za oběti technokratického systému a že mají vztek. Přímočarost, obyčejnost a soucit, s jakými ukazují bezohledné fungování určité ekonomické logiky, ale plní účel – nutí diváky zastavit a zamyslet se.
Autorka je spolupracovnicí redakce
(drama, ČR/SR, 93 minut) Režie: Ken Loach Scénář: Paul Laverty Hrají: Kris Hitchen, Debbie Honeywoodová, Rhys Stone, Katie Proctorová Hodnocení: 90 % |
