Islandský snímek Árni Sveinsona Na dvorku mapuje průběh malého domáckého festivalu, dělaného na koleni, doslova na malém dvorku, na kterém před dvěma roky vystoupila jména, jež nyní dobývají světová pódia. Film Vinyl se zabývá vídeňskou elektronickou scénou a japonský snímek Nám o hudbu beztak nejde… se věnuje tamním radikálním avantgardním kapelám z oblasti industriálu a elektroniky.
Hudební příznivci okrajových žánrů by dle uvedených dokumentů měli zamířit především na Island. Zatímco zdejší kapely (ve filmu vystupují skupiny múm, FM Belfast, Hjaltalín nebo Sin Fang Bous) dokážou tradiční severský autismus a melancholii přetavit v zajímavé a přístupné hledačství, ve Vídni jde podle všeho hlavně o to, do jak nesmyslného kostýmu se ta která „nezávislá“ kapela oblékne (nejpopulárnější je podle všeho homosexuální indián nebo zmoklé kuře), a Japonci se tradičně uzavírají do vlastních myšlenkových ghett, která jsou běžným posluchačům de facto nepřístupná.
U islandských kapel a posluchačů zaujme nejen osobitost (na rozdíl od rakouských kolegů), ale i mile civilní a pohodářský přístup. Nápad uspořádat malý festiválek vzadu za domkem není určitě novátorský, co však určitě překvapí, je přátelský zájem sousedské komunity, která místo aby si stěžovala na rušení nočního klidu, se jednoduše na vystoupení „mladých“ přijde podívat. A je co sledovat – múm (na snímku) jsou jednou z nejpozoruhodnějších kapel indie popu, FM Belfast dokážou udělat hit i z tak banální věci, když si někdo na ulici stáhne kalhoty (hit Underwear) a Retro Stefson zaujmou nadprůměrnou hráčskou dovedností. Žádný div, že co má úspěch na dvorku, dobývá i celosvětová pódia.
