Kvůli hokeji vyhání tátu z postele
„Góóóól,“ rozléhá se vesničkou Horní Žďár. Uprostřed chodníku stojí hokejová branka a malý klučina se raduje, když zavěsí tenisák přímo pod víko. Začínající pětiletý hokejista Radek Winkler se hrou baví. Ale pokud bude chtít uspět, čeká ho ještě dlouhá cesta.
„Takhle nestřílí ani starší kluci. Z tebe bude hvězda,“ chválím předškoláka. A ptám se, jak dlouho už tohle umí. „Dlouho,“ rozplývá se. V tu chvíli si uvědomím, že je tak malý, že ani nedokáže odhadnout čas.
Tentokrát trénoval sám, ale jindy se v brance střídá se starším bratrem a soutěží, kdo dá druhému víc gólů. „Někdy vyhraju já, někdy zase Ondra,“ chlubí se Radek, který začal s hokejem před rokem. Třeťák Ondřej se mu věnuje už čtvrtou sezonu.
Nezapomenutelným zážitkem byla pro mladšího z chlapců návštěva hokejových mistrů světa Jana Marka a Jiří Novotného v Jindřichově Hradci. Právě Jan se stal jeho vzorem. Možná proto, že dostal jeho plakát, který si pověsil nad postel.
Starší Ondřej uznává zase Jágra. „Je prostě nejlepší,“ vysvětluje. Z extraligových mužstev fandí Pardubicím.
Kdy už bude trénink
Malý Radek se těší na každý trénink. Přípravka je má dvakrát týdně, ve čtvrtek od čtvrt na šest a v sobotu od půl deváté. Každé ráno se svého otce ptá, jestli už půjdou na led. Když uslyší, že je ten správný čas, oči se mu rozzáří radostí. Pokud dostane zápornou odpověď, jen si povzdychne a dlouhé čekání na vyvolený den si krátí alespoň častým střílením na branku před domem. Denně bývá v permanenci i brankářská výzbroj, o kterou se s bratrem střídají.
„Je předčasné mluvit o nějaké kariéře. Ale když bude kluky hokej bavit, chci je oba podporovat,“ říká otec Leoš Winkler.
Je sobota. Úderem šesté hodiny se Radek probudil a jeho první kroky vedou k otci. „Tati vstáváme,“ žadoní, aby nepromeškal tolik očekávaný trénink. „Ještě je čas,“ zahání ho otec zpátky do postele. Venku je stále tma, ale chlapec už neusne. O půl hodiny později ožije dům čilým ruchem. „Umýt, nasnídat a obléknout. A nezapomenout na pití,“ honí se malému hokejistovi hlavou. Krátce před osmou vyráží rodina směrem na zimní stadion.
Do šatny se postupně trousí rodiče se svými dětmi. Rychle svléknout a honem do hokejové výstroje. Nejdřív ribano, pak chrániče. Ještě kalhoty a dres. Otcové zatím obouvají a zavazují brusle. Nakonec nasadit helmu, rukavice a nezapomenout na hokejku. A pak už hurá na led.
Ostrá píšťalka oznámí začátek tréninku. Čtyřicítka různě starých začínajících hokejistů se dělí do šesti zhruba stejných výkonnostních skupin.
„Odložte hokejky do rohu a zahrajeme si na rybáře,“ přikazuje trenér první a druhé třídy Vladimír Domin svým svěřencům. Převážnou část přípravy se mladí hokejisté věnují technice bruslení. Pak překonávají na ledě položené hokejky nebo v podřepu sbírají kužely a kloboučky. „Základy bruslení zvládnou děti za tři měsíce. To už umí zatočit, zabrzdit a jezdit trochu pozadu,“ vysvětluje Domin. Blíží se konec sobotního tréninku. Na závěr hodiny nechybí ani tradiční zápas. Ještě nepřipomíná pohlednou podívanou, ale nadšení a elán pro hokej nejmenším adeptům nechybí. Naopak.
Když trenér ohlásí odchod do šaten, většina z nich opouští led unavená, ale klidně by zůstali o chvilku déle. Pokud jim jejich nadšení pro hokej vydrží, je možné, se někteří z nich dostanou mezi nejlepší. Třeba až do extraligy.
