Jeden vědecký obor si Kreml cení nade vše. Jde v něm o Putinův život a malá prasátka
- Kreml lije miliardy do výzkumu dlouhověkosti a náhradních orgánů.
- Program tlačí Putinovo okolí a má i mocenský rozměr.
- Naráží ale na slabé důkazy, izolaci vědy a realitu Ruska.
Když Vladimir Putin na vojenské přehlídce v Pekingu mluvil se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem o tom, že lidé by jednou mohli žít déle díky výměně orgánů, působilo to jako zvláštní výměna mezi dvěma stárnoucími autokraty. Podle deníku The Wall Street Journal (WSJ) ale nešlo jen o bizarní moment zachycený zapnutým mikrofonem. Ruský prezident tím nepřímo popsal oblast, do níž Kreml v posledních letech nalévá miliardy dolarů: výzkum dlouhověkosti, náhradních orgánů a metod, které mají zpomalit lidské stárnutí.
Putinův zájem o „opravu“ lidského těla není nový. Ruský prezident si dlouhodobě buduje obraz muže, kterého se fyzické limity běžného stáří netýkají. V minulosti pózoval bez košile v sibiřské přírodě, nechával se fotit při sportu, jízdě na motorce nebo při koupání v ledové vodě. Za touto pečlivě budovanou ikonografií síly ale stojí i hlubší osobní a politická posedlost tělesným úpadkem.
V Silicon Valley se o podobné téma zajímají miliardáři jako Jeff Bezos, Sam Altman nebo Peter Thiel. Financují výzkum, který má oddálit stárnutí, prodloužit aktivní život nebo jednou zásadně proměnit medicínu. Ruský model je ale jiný. V Moskvě se z dlouhověkosti nestala hračka technologických vizionářů, nýbrž státní priorita. Putinův program, představený v roce 2024, má hodnotu 26 miliard dolarů a oficiálně slibuje zachránit do konce dekády 175 tisíc životů.
Číslo zní na první pohled jako technokratický cíl zdravotní politiky. V ruském kontextu ale působí mnohem temněji. Kritici si už při oznámení programu všimli, že odpovídá odhadům ruských ztrát ve válce proti Ukrajině. Kreml tak ve stejné době, kdy posílá statisíce mužů do války, buduje projekt, který má prodlužovat život a oddalovat smrt. Právě tento kontrast dává celé iniciativě zvláštní politickou váhu.
Dvě oblasti zájmu
Ruská vláda nedávno oznámila, že vědci pracují na genové terapii, která má zpomalovat stárnutí buněk. Podle náměstka ministra vědy Denise Sekirinského jde o jednu z nejslibnějších cest v boji proti stárnutí. Vedle toho se státní výzkum soustředí na výrobu náhradních orgánů. V centru pozornosti jsou dvě oblasti: 3D tisk živých tkání a pěstování orgánů ve zvířatech, zejména v miniprasatech.
Ruští vědci napojení na státní instituce tvrdí, že už dokázali vytisknout lidskou chrupavku nebo myší štítnou žlázu. Do roku 2030 by se podle jejich ambicí měla otevřít cesta k náhradě lidských orgánů. Podobný časový horizont se zmiňuje i u xenotransplantací, tedy pěstování orgánů ve zvířecím těle pro pozdější využití u člověka. Právě takové představy měl Putin podle WSJ na mysli, když v Pekingu mluvil o tom, že výměna orgánů může jednou změnit délku lidského života.
Celý projekt má i výrazný mocenský rozměr. U jeho zrodu stojí lidé z prezidentova nejbližšího okolí. Jednou z hlavních postav je Putinova dcera Maria Voroncovová, endokrinoložka zapojená do státem podporovaných genetických programů. Druhou je fyzik Michail Kovalčuk, šéf Kurčatovova institutu a bratr Jurije Kovalčuka, jednoho z Putinových nejbližších spojenců.
Právě Michail Kovalčuk dává programu širší ideový rámec. V ruských médiích mluví o tom, že schopnost „opravovat člověka“ bude v příštích letech nevyhnutelně růst. O nesmrtelnosti hovoří opatrněji, ale jeho představa je zřejmá: člověk by se měl stát systémem, jehož poškozené části lze postupně nahrazovat. Tělo tak přestává být daností a stává se něčím, co může stát, věda a technika spravovat podobně jako infrastrukturu.
V izolaci nejde dělat vědu
Jenže právě tady začínají pochybnosti. Podle kritiků má ruský výzkum v oblasti dlouhověkosti velké ambice, ale málo ověřitelných výsledků. V předních mezinárodních vědeckých časopisech se práce podporované Putinovým okolím objevují jen omezeně.
Ruský vědec Alexandr Ostrovskij, který patřil k průkopníkům bioprintingu v zemi a po invazi na Ukrajinu odešel do zahraničí, pro WSJ uvedl, že bez odborných publikací je nutné brát podobná tvrzení spíš jako přání než jako doložený výsledek. V izolaci se podle něj kvalitní věda dělá obtížně a část výzkumníků může Kremlu říkat to, co chce slyšet, aby si zajistila peníze.
Izolace ruské vědy po invazi na Ukrajinu je pro podobné projekty zásadní problém. Špičkový biomedicínský výzkum stojí na mezinárodní spolupráci, přístupu k technologiím, sdílení dat a na ověřování výsledků. Sankce a přerušení vazeb se Západem Rusko v mnoha oblastech odřízly od prostředí, v němž se podobné objevy běžně testují a posouvají dál. Kreml tak na jedné straně mluví o vědeckém průlomu, na druhé straně ho chce dosáhnout v podmínkách stále větší uzavřenosti.
Kovalčuk navíc nevnímá vědu jen jako medicínský projekt. Zasazuje ji do širšího příběhu o civilizačním střetu se Západem. Už v minulosti varoval před údajnou západní snahou vytvořit „služebné lidi“, tedy ovladatelné bytosti s omezeným sebevědomím a kontrolovanou reprodukcí. Naznačoval také, že za pandemií covidu mohly stát Spojené státy. Výzkum lidského těla se tak v jeho pojetí prolíná s konspiračními představami, geopolitikou i s kremelskou ideologií ohrožené pevnosti.
Putinovi je tento způsob uvažování blízký. Ovlivnil jej také Vladimir Chavinson, ruskými médii přezdívaný „Putinův gerontolog“. Chavinson propagoval terapie založené na peptidech, kterým připisoval omlazující účinky. Peptidy jsou populární i v části americké wellness scény, přestože pro řadu slibovaných účinků existují jen omezené důkazy. Chavinson tvrdil, že člověk má žít až 120 let, a veřejně mluvil o tom, že prodloužení života vůdce je důležité pro stabilitu Ruska. Zemřel v roce 2024 ve věku 77 let.
Zájem ruského prezidenta se ale neomezuje jen na státem podporované laboratoře. Bývalý rakouský kancléř Sebastian Kurz popsal, že mu Putin při setkání v Kremlu doporučoval kryoterapii, tedy pobyt v komoře s extrémně nízkou teplotou. Kurz později vzpomínal, že ho překvapilo, s jakým nadšením ruský prezident vysvětloval, proč pravidelně stojí nahý v mrazivé komoře.
Putinův vztah ke zdraví se výrazně projevil i během pandemie covidu. Kreml tehdy zavedl mimořádně přísná opatření pro každého, kdo se měl k prezidentovi přiblížit. Návštěvníci podstupovali dlouhé karantény, testování i dezinfekční procedury. Dlouhé stoly, u nichž Putin jednal s domácími i zahraničními politiky, se staly symbolem nejen politického odstupu, ale i strachu z nákazy a fyzické zranitelnosti.
Téma dlouhověkosti má zároveň generační rozměr. Putinovi je přes sedmdesát a podobně stará je i velká část lidí, o něž se opírá jeho moc. V nejvyšších patrech ruského státu působí muži, kteří spolu s ním zestárli a kteří mají podobný zájem na zachování stávajícího systému. V zemi, kde je politická obměna potlačená, se boj se stárnutím snadno mění i v boj o prodloužení trvání režimu.
Ruská posedlost prodlužováním života přitom nezačala s Putinem. Má hluboké sovětské kořeny. Už ve 20. letech minulého století experimentoval myslitel Alexandr Bogdanov s omlazujícími krevními transfuzemi. Jeho pokusy přitáhly pozornost Kremlu, ale skončily tragicky: Bogdanov po jednom z experimentů zemřel ve věku 55 let. Později lékař Oleksandr Bogomolec organizoval první konferenci o dlouhověkosti a tvrdil, že člověk by mohl žít až 150 let. Zemřel v 65 letech.
Současné Rusko přitom dál čelí realitě, která se s vizemi nesmrtelnosti ostře míjí. Průměrná délka života mužů se podle oficiálních statistik pohybuje kolem 68 let, tedy výrazně níže než ve Spojených státech nebo západní Evropě. Zatímco Kreml sní o výměně orgánů a zpomalení buněčného stárnutí, běžný ruský muž se často nedožije ani věku, ve kterém se dnes pohybuje samotný prezident.
Putinův program dlouhověkosti tak není jen příběhem o vědě. Je to příběh o moci, strachu a o systému, který se snaží oddálit vlastní konečnost. Kreml může kontrolovat volby, média i veřejný prostor. Stárnutí a smrt jsou ale oblastí, která se kontrole vzpírá. A právě proto se z boje s nimi stala jedna z nejpodivnějších priorit současného ruského státu.
