Metropolitní plán prošel, nejvíc na něm vydělá město, slibuje radní Hlaváček

Po neuvěřitelných čtrnácti letech, kdy se začal schvalovat, má Praha nový územní plán. Ve čtvrtek ho schválilo pražské zastupitelstvo. V příštích letech má pomoci hlavnímu městu se rozvíjet, dosavadní pravidla byla schválena v devadesátých letech, od té doby se leccos změnilo. „Cesta obstrukcí je k ničemu a neprofituje z ní nikdo. Stojím si tedy za tím, že nejvíc na plánu vydělá město,“ říká v rozhovoru pro e15 radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček. 

Metropolitní plán se schválil, trvalo to spoustu let, během nichž jste se vypořádávali s připomínkami státu i městských částí. Jaký z něj máte finální pocit?

Normálně když něco doděláte, odjedete na dovolenou, v tom je to s plánem jiné – znamená startovací čáru pro další práci. Existuje střednědobá a dlouhodobá vize, co vlastně dál.

V čem spočívají?

Na té střednědobé už pracujeme, připravujeme podrobnější dokumentace pro různá území. Co to znamená, se dá ukázat třeba na nákladovém nádraží Žižkov, podrobnější územní dokumentace je ve větším detailu, už jsou tam zakreslené ty parky, školy a domy. K těm podle plánu náležejí plánovací smlouvy, tedy forma spoluúčasti developerů. Až 55 procent velkých rozvojových ploch bude nově plánovací smlouvu automaticky mít. Detail bude potřeba udělat převážně pro brownfieldy, Bubny, Vysočany, Bohdalec, Slatiny, ale i území z padesátých či šedesátých let, teď se rozjíždí třeba soutěž na Budějovickou.

A ta dlouhodobá?

Dlouhodobá vize spočívá v tom, že je plán digitální, tudíž nebude potřeba dělat nový. Dnes je životnost plánů stejně dlouhá jako u menšího domácího mazlíčka, třeba patnáct až dvacet let. Pokud budou všechna větší území pokrytá podrobnější dokumentací, tak bude možné velký plán výrazně zjednodušit, tak jako to je ve většině západoevropských měst. Zároveň se vyřeší legislativní past v tom smyslu, že plánujeme pouze v hranicích hlavního města, přitom existuje bujarý život v regionu.

To jsou všechny ty satelity v okolí Prahy?

Nejen, je to takový prstenec kolem Prahy, který zasahuje až ke Kladnu. Ten zažil v posledních letech raketový nárůst počtu obyvatel, což samotnou metropoli zatížilo. Dnes žije v Praze 1,3 milionu lidí, v regionu kolem ní asi 630 tisíc. Postupně se to bude tam i tam navyšovat, byť v regionech už bude nárůst pozvolnější. Uvnitř města budou za několik let dva miliony a okolo třeba 800 tisíc lidí. Dohromady to tedy bude asi 2,8 milionu lidí, což je zhruba jako Vídeň. Myšlení, podle něhož jde o svébytné lokality, nás dovedlo sem – většina problémů, které nás dnes dobíhají, se týká celého toho území, ať už jde o individuální dopravu, nedostatečné kapacity železnice, nebo o školství. Bude tak potřeba, aby existoval nástroj, který zahrne nejen hlavní město, ale i jeho okolí.

Pražský Metropolitní plán jde do finále. Podívejte se, co přinese

Reality a stavebnictví

Takže když jsem se ptala, zda jste s výsledným dokumentem spokojený, odpověď je zatím ano?

Plán je základ a je nastavený tak, aby se v něm mohly transparentně a rozumně dělat změny. Existují samozřejmě už různé podněty na úpravu; jde o změny, které z různých důvodů nebylo teď možné zapracovat. Plánování je těžkopádné, není to jako když v úterý řeknete, že změníte strategii celé firmy a ve středu to uděláte. O všech těchto podnětech bychom měli hlasovat na zastupitelstvu na podzim.

Kolik takových změn je?

Několik. Je to třeba náměstí Miloše Formana, prostor před hotelem Fairmont, na které se teprve nedávno dokončila architektonická soutěž. Řešit se bude letiště v Letňanech a například i škola v Dolních Počernicích. Úplně první věc, kterou ale budeme muset udělat, je dát plán do souladu s novým stavebním zákonem.

Jsou tam nějaké třecí plochy?

Jsou to maličkosti, není to stoprocentní soulad, ale je to hodně blízké.

Pomůže plán Praze ekonomicky?

Jak to popsat, aby to bylo konkrétní. Například ministerstvo dopravy se nebude muset bát, že bude kvůli severní části okruhu řešit změnu územního plánu. Už bude hotová, tím se ušetří třeba i dva roky. To má samo o sobě obrovské ekonomické dopady. Celá ta trasa bude navíc o dost kultivovanější, než se plánovalo na začátku. Druhá věc je, že plán vytváří obrovský potenciál pro bydlení v kombinaci s občanskou vybaveností, mělo by vznikat město krátkých vzdáleností, které je už dnes vidět například na Smíchově. Je tam park, cyklostezka, škola, školka, služby, obchody. Důležité bude pro hlavní město také vybudování metra S, které je součástí železničního uzlu, protože jestli má být Praha významnou středoevropskou metropolí, pak je tohle jedna z věcí, kterou musíme mít. Výrazně změní paradigma, vztah k regionu pomocí zkapacitnění tratě. Metro S přinese zásadní změnu, bude totiž mnohem výhodnější jet přes celé město vlakem místo autem. Bude to ve prospěch veřejné dopravy, což znají v Londýně i v Mnichově, to není nic, co bychom vymysleli. Je to jako ten vtip – škoda že Češi nebyli u stvoření světa. Mohli poradit.

Brno dnes platí za inovační centrum, které přitahuje vědu i startupy. Spousta developerů navíc říká, že Brno chce stavět, díky čemuž vyřídit stavební povolení na novou čtvrť trvá jen dva roky. Říká se, že Brno Praze trochu uteklo. Spraví to plán?

Myslím, že pražské vysoké školství je velmi konkurenceschopné. Aktuálně chystáme soutěž na Strahov, kde vzniknou nové koleje, s VŠCHT stavíme dům na Vítězném náměstí. Podpora vysokého školství je priorita minulé i současné koalice. Máme radost z každého rozvoje a Praha je logicky největším magnetem. Lidé do měst od starověku přicházejí s nadějí. Za prací, za kulturou. Do Prahy přicházelo i v nejhorších letech covidu asi deset tisíc lidí. Co se Brna týče, už jsem někde říkal, že jsem mu vždycky fandil. Stejně tak fandím aglomeraci Ostrava–Katovice. Nechceme, aby všichni lidé žili v hlavním městě. Chceme, aby existovala i další atraktivní města.

Je ale něco, v čem chce Praha v příštích letech vynikat a v čem jí plán pomůže? Myslím kromě její velikosti.

Určitě co do bydlení a komplexních čtvrtí krátkých vzdáleností. V tomto ohledu je plán významný posun dopředu.

Pražský náměstek pro rozvoj Petr Hlaváček. | Zdroj: e15 Dominik Kučera

Praha jednou spočítala, že jedna změna územního plánu vyjde na milion korun. Máte spočítáno, jaké finance hlavní město díky plánu ušetří?

Často je to i přes milion. Je to jeden z důvodů, proč plán zahrnuje všechny důležité změny. Konkrétně vyčíslené to ale nemáme. Navíc, jak jsem říkal, už teď víme, že budeme jednat o dalších. Co víme určitě je to, že kdyby se plán neschválil a vrátil se do dalšího projednání, bude nás to stát desítky milionů korun.

Kdo bude z plánu benefitovat nejvíc?

Myslím že město jako celek. Už v minulém volebním období byla naše priorita rozhýbat výstavbu především bytů a to znamená schválit metropolitní plán, podrobnější dokumentace a plánovací smlouvy. A to se děje. Zároveň jsme řekli, že investoři jsou partneři, s nimiž sedíme u stolu jako rovný s rovným, dnes i díky tomu máme spoluúčast v hodnotě 4,5 miliardy, a to nejen ve finančním plnění, ale i v konkrétních projektech, jako jsou školky, pozemky a podobně. Zároveň se podařilo, že začala pracovat Pražská developerská společnost, byť kritika je, že se zatím nic nepostavilo, ale významným způsobem se například navýšila hodnota pozemků. Čili investory bereme jako partnery. Cesta obstrukcí je k ničemu a neprofituje z ní nikdo. Stojím si tedy zatím, že nejvíc na plánu vydělá město.

Nikoli bitcoin, ale bytcoin

Máte vizi, jak bude Praha s plánem vypadat za deset nebo dvacet let?

Myslím, že lidé uvidí víc čtvrtí, jako je například Smíchov, kde jsme s Institutem plánování a rozvoje byli od začátku. Má to pozitivní vývoj, který se přesune dál, třeba na nákladové nádraží Žižkov. Zároveň nerezignujeme na rozšiřování dopravní infrastruktury, takže myslíme i na čtvrti, kde už to dnes svým způsobem funguje. Stavíme dál, třeba tramvaj v Malešicích. Je to i ekologická investice, protože díky tomu zmizí spousta autobusů.

Lidé uvidí také rozvoj kolem stanic metra D, všechna ta území jsme zpracovali. Bohužel kromě Nových Dvorů, kde je velká pozemková držba města, šlo o soukromé pozemky. Podařilo se to ale zkoordinovat. Na každé stanici tak vznikne nějaký smysluplný veřejný prostor. Taky si myslím, že lidé za několik let uvidí to, co plán chrání. Nejen vnitřní zeleň, ale i ten prstenec kolem města, který se bude postupně proměňovat na kultivovanou dostupnou zemědělskou krajinu s alejemi, kusem lesa a podobně. Stane se to takovým ekologicko-zemědělským zázemí města. Je to dlouhodobý proces, který začne být patrný třeba právě za dvacet let.

Bude to jen rekreační území, nebo nějakým způsobem myslíte i na zemědělskou produkci, třeba i ve spojitosti se zajištěním potravinové soběstačnosti hlavního města?

V tuto chvíli víme, že se tam nebude stavět. Mělo by to být prostupné území s cyklostezkami. Je to hodnota, kterou nemá každé město, většinou v metropolích jdete a jdete a najdete rozbředlejší a rozbředlejší město. V Praze je ta hrana patrná. Jestli se tam časem po vzoru Holandska rozšíří nejrůznější farmy, je otázka na další generace.

Předpokládám, že jedno z největších témat plánu jsou byty. Umožňuje, aby se postavilo asi 350 tisíc bytů. Dokáže to zahýbat s cenami?

Důležité je zdůraznit, že plán ty byty nepostaví, pouze to umožní. Namísto obstrukce tak přijde motivace. Situace, která je na trhu teď, je vykloubená. Byty jsou dnes v Česku první volba investice, říkáme tomu bytcoin s tvrdým y. Měl by existovat tlak na vládu, aby to tak nebylo. Jsou země, kde je první volbou důchodové spoření. Je to dané samozřejmě i tou zkušeností, kdy po komunismu všichni toužili po aspoň malé nemovitosti. Ale obecně není dobré mít investováno jen do jednoho produktu, pak je to velmi volatilní.

K pádu cen může za nějakých okolností dojít, podobnou krizi měli v Americe i v Evropě, jsou specifické případy v Maďarsku. V Česku už teď dochází k malé proměně, kdy nájmy stagnují. Zároveň ale platí, že je potřeba větší produkce. Máme velký deficit ve výstavbě bytů, plán otevírá možnost, aby se smázl. Navíc doplňujeme městské byty.

Schvaluje se 13 let, polovinu času zabralo přetahování se státem. Praha představuje Metropolitní plán

Rozhovory

Udělal byste v plánu něco jinak, kdybyste mohl?

Zastávám stanovisko, že v historii není kdyby. Bylo by skvělé, kdyby byl Beneš v roce 1938 statečnější, ale je to kdyby.

Co výškové budovy, nezměnil byste, jak se může stavět do výšky?

S tím nás čeká do budoucna určitě ještě debata. Pokud se společnost shodne na něčem jiném, plán má v sobě nástroj, jak to řešit. Dneska každý říká, že to mělo být jinak, ale když jsme to projednávali s ministerstvem kultury a s UNESCO, tak jsme v tom byli úplně sami. I přesto jsme udělali velmi solidní dohodu. Druhá věc je, že výškové budovy se dnes ocitají ve velkých problémech. Je to významný úkol nejen architektonicky, urbanisticky, technicky, z hlediska požárních norem, ale také investorsky. Nemůže to zkrátka dělat každý.

V Praze o to ale investoři zrovna zájem mají, nebo ne?

Když zájem bude, budeme to řešit. Už jsme zpracovali změnu územního plánu na mrakodrap v Nových Butovicích, který tu chce stavět Trigema. Je o třicet metrů vyšší než stometrový limit, bude se ale posuzovat ještě podle starých pravidel.

Už jste také někde říkal, že chcete prosadit, aby výškové budovy nad 40 metrů výšky musely vzejít z architektonické soutěže. Budete to prosazovat už v tomhle volebním období?

Byl bych za to rád. Soutěž je nástroj, který ukazuje veřejnosti, že tématu byla věnována obrovská péče. Zároveň je to nástroj k dosažení dohody.