Co fungovalo Moskvě, pomáhá i Teheránu. Polovinu íránského rozpočtu platí Čína výměnou za ropu, USA jen přihlížejí
Utajované námořní operace u malajsijského pobřeží umožňují Teheránu obcházet sankce a vyvážet miliony barelů ropy.
Čína slouží jako hlavní ekonomická záchrana pro Írán, loni za tamní surovinu zaplatila přibližně 31 miliard dolarů.
Stínová flotila tankerů využívá kromě jiného klamavé manévry a vypínání sledovacích systémů k zamaskování původu nákladu.
Zhruba sedmdesát kilometrů od malajsijského pobřeží vzniklo jedno z nejdůležitějších míst světového obchodu s ropou, o němž se oficiálně téměř nemluví. Investigativní reportáž deníku The Wall Street Journal (WSJ) popisuje oblast Eastern Outer Port Limits (EOPL, zjednodušeně oblast východně od singapurských přístavních vod) jako námořní šedou zónu, kde se na otevřeném moři setkávají tankery převážející sankcionovanou íránskou ropu. Lodě zakrývají svá jména, přetírají identifikační čísla, vypínají sledovací systémy a překládají náklad z jedné paluby na druhou. Cílem je zastřít původ ropy dřív, než zamíří do čínských rafinerií.
Právě tento systém podle WSJ vysvětluje, proč se Íránu navzdory americkému tlaku stále daří získávat tvrdou měnu. Washington se roky snaží omezit příjmy režimu z vývozu ropy, ale Teherán si vybudoval rozsáhlou síť tankerů, krycích společností a prostředníků, díky nimž dokáže svůj nejdůležitější export posílat dál. V praxi nejde o jednotlivé pašerácké operace, ale o fungující námořní logistiku, která má vlastní pravidla, servisní zázemí i zavedené trasy.
Zamazat název, vypnout transpondér
Reportéři WSJ se v květnu vydali do oblasti u Malajsie na člunu a sledovali jednu z takových překládacích operací. Americkými úřady sankcionovaný tanker Catalina 7 tam podle listu předával ropu menšímu plavidlu, jehož jméno bylo zakryté černou barvou. Mezi loděmi visely velké ochranné fendry, aby se při pohybu vln vzájemně nepoškodily, posádky pracovaly na palubě v helmách a oranžových vestách. Překládka se provádí pomocí mohutné hadice a může trvat od jednoho po několik dnů. V některých případech se takto přesune i více než milion barelů ropy najednou.
Takové lodě tvoří to, čemu experti říkají stínová flotila. Jde často o starší a technicky opotřebované tankery s neprůhledným vlastnictvím registrované pod vlajkami zemí, které nad jejich provozem vykonávají jen omezený dohled. Lodě bývají pojištěné jen obtížně nebo vůbec, mění jména, vlastníky i registraci a používají řadu klamavých praktik. Nejčastější je vypínání transpondérů, díky nimž by bylo možné sledovat jejich polohu.
Írán spoléhá na podobná plavidla u téměř veškerého svého vývozu ropy. Výsledek je pro režim zásadní. Podle americké kongresové komise pro ekonomické a bezpečnostní vztahy s Čínou získal Teherán v loňském roce z prodeje ropy do Číny přibližně 31 miliard dolarů. Peking tak odebral asi 90 procent íránské ropy prodané do zahraničí a tyto příjmy měly tvořit kolem 45 procent íránského státního rozpočtu.
Čína je proto pro Írán hlavní ekonomickou záchrannou sítí. Před začátkem nové americké blokády dovážela z Íránu zhruba 1,4 milionu barelů ropy denně, tedy asi dvanáct procent svého celkového ropného importu. Výhodou pro čínské odběratele je nižší cena. Íránská ropa se kvůli sankcím prodává se slevou proti světovým cenám, což z ní dělá atraktivní surovinu zejména pro menší soukromé rafinerie v čínských provinciích Šan-tung a Liao-ning.
Dovoz z Íránu? To neděláme, tvrdí Čína
Oficiální statistiky přitom tento obchod nezachycují. Čína od roku 2022 nevykazuje žádný dovoz íránské ropy. Analytici však upozorňují, že část toků se skrývá pod dovozem z Malajsie či Indonésie. Čínská celní data za první čtyři měsíce roku ukázala dovoz 126 milionů barelů ropy z Malajsie a 102 milionů barelů z Indonésie, což převyšuje reálné těžební kapacity těchto zemí. Podle odborníků proto tato čísla slouží jako nepřímý ukazatel objemu íránské ropy, která se přes jihovýchodní Asii dostává do Číny.
EOPL se staly klíčovým místem celé trasy. Oblast leží mimo malajsijské teritoriální vody, ale v její výlučné ekonomické zóně, což vytváří právně nejednoznačné prostředí. Vody jsou relativně klidné, poloha je výhodná mezi Íránem a Čínou a v okolí se dá dlouhodobě kotvit. Tanker naložený v Íránu sem dopluje, předá ropu jinému plavidlu a to pak pokračuje do Číny. Překládka zároveň pomáhá oddělit náklad od sankcionované lodi a snižuje riziko pro čínský přístav, který tanker přijímá.
Malajsijská pobřežní stráž přítomnost těchto lodí v oblasti připouští, tvrdí však, že možnosti zásahu jsou omezené. Plavidla často operují mimo přímou jurisdikci země, přesouvají se podle tlaku úřadů a využívají klamavé taktiky. Malajsie navíc automaticky neprosazuje jednostranné sankce Spojených států a nemá neomezené kapacity pro námořní dohled. Přesto letos zadržela více než desítku lodí kvůli neoprávněnému kotvení.
Rozsah aktivit u Malajsie ovšem rychle roste. Podle organizace United Against Nuclear Iran se počet zaznamenaných překládek z lodi na loď v oblasti EOPL mezi lety 2023 a 2025 více než zdvojnásobil, z 280 na 679. Server TankerTrackers.com odhaduje, že během posledního roku putovalo z Íránu do Číny prostřednictvím stínové flotily zhruba 1,4 milionu barelů denně.
USA jsou na lodě krátké
Kolem tankerů postupně vznikl celý podpůrný ekosystém. Protože sankcionované lodě nemohou snadno vplouvat do běžných přístavů, využívají zásobovací plavidla, opravárenské služby i lodě dovážející palivo. Do oblasti připlouvají také menší čluny, které posádkám prodávají cigarety, alkohol či další zboží. Jeden z expertů citovaných WSJ popsal oblast jako malé centrum námořního bezpráví, kde se používá celá škála metod určených k zakrytí skutečné činnosti lodí.
Americká administrativa se v poslední době snaží tlak vystupňovat. Vedle nových sankcí na tankery a čínskou ropnou infrastrukturu nasadila i vojenské prostředky a provedla zásahy proti několika lodím v Indickém oceánu. Zadržena měla být i další plavidla napojená na íránský obchod. Problém je, že postih jednotlivých tankerů často neznamená konec jejich aktivit. Lodě mohou změnit jméno, vlajku, registrovaného vlastníka a po čase se vrátit na stejnou trasu.
Ukazuje to i případ tankeru Nora, který letos v lednu zadržely malajsijské úřady při překládce íránské ropy. Po zaplacení pokuty byla loď propuštěna. Podle satelitních dat se následně objevila u íránského ropného terminálu Charg, poté znovu zamířila k Malajsii a podílela se na další překládce směrem k Číně. Když ji reportér WSJ v květnu zahlédl na moři, měla přetřené jméno i identifikační číslo a vypnutý sledovací signál. Nedokonalý nátěr však umožnil loď dalekohledem rozpoznat.
Boj se stínovou flotilou proto připomíná nekonečnou hru na schovávanou. Podle energetické analytické společnosti Vortexa se mimo dosah blokády stále nacházejí desítky milionů barelů íránské ropy, které mohou režimu v dalších měsících přinést miliardové příjmy. Zároveň trvá několik měsíců, než ropa dopluje do čínských přístavů a než Írán dostane zaplaceno. I kdyby se tedy tok nové ropy dočasně zastavil, peníze za již vyvezený náklad mohou do Teheránu proudit ještě dlouho.
