Láska z lázní skončila na statku

Už i psychologové tvrdí, že láska na první pohled opravdu existuje. Živoucím důkazem je třeba třiapadesátiletá Milada Kerndlová, manželka českého krále swingu Ládi Kerndla. Před čtyřiatřiceti lety se potkali na kolonádě v lázeňském městě Luhačovice. Vyměnili si letmé pohledy a v těch několika vteřinách Miladě blesklo hlavou, že onen mladík na promenádě je ten pravý.

„Bylo to na podzim roku 1977. Láďa hrál v té době v luhačovickém hotelu Alexandria. S kamarádkou jsem do lázní přijela na víkend a při procházce kolonádou jsem ho spatřila. Vůbec jsem nevěděla, kdo to je. Byl to krásný charismatický kluk, za nímž jsem se dokonce otočila,“ vzpomíná Kerndlová na první setkání.

To druhé přišlo už za několik hodin. „V ten den večer jsem pak s kamarádkou seděla u hotelového baru a okolo desáté večer vstoupil Láďa na podium a zpíval krásným sametovým hlasem americké evergreeny. Okamžitě jsem se zamilovala. Byl to pro mě člověk, s nímž jsem chtěla být navěky,“ říká.

Přestože pomyslná jiskra mezi párem přeskočila, svatba nebyla hned. Osm let spolu Milada s Láďou chodili a teprve v roce 1984 ji požádal o ruku. A svatby měli hned dvě. „První se konala 7. listopadu v deset ráno. Prostě jsme si řekli ano na chalupě a bylo to. Úřední svatba pak byla 14. prosince 1984,“ upřesňuje Kerndlová, která muži povila dceru Terezu. Ta se „potatila“ a vystupuje jako profesionální zpěvačka. Někdy si s otcem zazpívají i duet.

Neveselé období

Od začátku vztahu spojuje manželství spoustu dobra. Ale když si ve svatební síni řekli, že spolu budou v dobrém i ve zlém, netušili, že toho špatného bude jednou tolik.

„Špatné období nastalo v roce 1994, kdy Láďa onemocněl rakovinou. Lékaři mu dokonce řekli, že má před sebou pouhých osmačtyřicet hodin života. Za dalších deset let jsem se podobnou diagnózu dozvěděla i já,“ povzdechne si zpěvákova manželka.

Informace, která je pro většinu lidí krutá, zaskočila i Kerndla. „Nikdy v životě jsem ho neviděla tak brečet,“ vzpomíná na první hodiny poté, co se dozvěděla, že má rakovinu prsu.

Tehdy se jí také honily hlavou jen samé černé myšlenky. „Napadlo mě, kolik času mi ještě zbývá a zda například uvidím Terezu maturovat. Také, co si tu potom počnou. Promyslela jsem si dokonce, jak a kde chci být pohřbená a že chci být spálená. Počítala jsem se smrtí,“ vrací se Kerndlová do minulosti.

Stal se ale zázrak. Zákeřnou nemoc oba po dlouhé a náročné léčbě porazili. Kerndlová coby bývalá rentgenová navíc na statku v Žernovníku u Černé Hory pořádá pravidelná setkání pro ženy, které onemocněly rakovinou prsu. „Na jaře se u nás zkrátka sejdou pacientky v léčení, nebo po léčbě, kterým přednášejí onkologové, operatéři, plastičtí chirurgové, psychologové i jiní odborníci. Ženy by neměly podceňovat preventivní prohlídky a měly by si na sebe najít čas,“ upozorňuje Kerndlová.

V období, kdy Kerndl onemocněl rakovinou, navíc přišla další rána osudu. „Velice špatně investoval svoje úspory a přišel o ně. Začínali jsme znovu od nuly. Bylo to těžké období,“ vzpomíná Kerndlová na chvíle, kdy se museli odrazit od pomyslného dna. I to se jim podařilo. A nejen díky až neuvěřitelné Kerndlově pracovitosti. „Muž nemá rád dlouhé diskuze o ničem. Prostě jasně a stručně. Patří k němu i neutuchající vytrvalost. Postupně si zkrátka plní svoje sny,“ říká žena.

Život na moři

Stinné stránky manželství však vytlačuje mnoho pozitivního, co spolu Kerndlové prožili a stále zažívají. K těm výrazným patří například období, kdy se Kerndl plavil na zámořských lodích, kde cestujícím zpestřoval večery zpěvem.

„Bylo to pěkné období, když jsem za ním byla na lodi, byl to úplně jiný svět. Byla to pro mě dovolená. I když jsem tam taky měla možnost vydělat nějakou korunu tím, že jsem dělala posádce masáže, nebo pletla svetry. Na západě je totiž ruční práce velmi ceněná,“ říká Kerndlová, která kvůli mužově angažmá na lodi procestovala takřka celý svět a strávila s ním hodně času.

Kerndl je podle jeho milující manželky také gentleman a rád zachraňuje staré věci. „Potřebuje ale k životu volnost, klid a domov,“ popisuje Kerndlová svou druhou polovičku, která je rovněž milujícím otcem. Obě polovičky pak tvoří celek. Vzájemně se totiž doplňují. „Rádi spolu vaříme, přečteme si pěknou knížku, poslechneme kvalitní a dobrou hudbu. Na koníčky ovšem moc času nemáme. To víte, na statku je pořád plno práce. Takže je onen statek takový velký kůň,“ říká s úsměvem.