Listopad 1944: Zlín byl v troskách

První malý nálet zažili Zlíňané v říjnu 1944. Do té doby se stovek amerických bombardérů prolétajících vysoko nad městem nebáli, spíš se na ně dívali se sympatiemi.

Dvacátého listopadu bylo příjemné slunečné počasí. První bombardéry se u Zlína objevily kolem jedenácté. Když zahoukaly sirény, lidé utekli do krytů a lesa nad městem. Zdálo se, že těžké stroje jen přelétávají na sever.

Slunce zakryl černý dým

„V lese bylo slyšet plno veselého křiku. Počítali jsme letadla a hledali, jestli se něco některému z nich nestalo. Pak to po půl jedné přišlo. Táhlý, ohlušující hvizd. Nejdřív jeden. A pak už nespočet. Padli jsme tvářemi na zem. Bomby padaly nedaleko. Vzduch se chvěl. Po několika okamžicích byl klid. Jenom zdálky hučely vzdalující se stroje,“ vzpomíná jeden z pamětníků v knize Bomby na Zlín.

Na město se během tří minut sesypalo přes dvě stě bomb. Tovární areál a celé nové centrum města s obchodním domem, hotelem, internáty a Velkým kinem byly v plamenech. Hořely i blízké obytné čtvrti. Obrovské sloupy dýmu zakrývaly oblohu. S ohněm hasiči bojovali několik dní.

Lidé umírali ve sklepích

Z deseti továrních budov zbyly jen hromady sutin. Výbuchy zničily i nádraží a elektrárnu. Strojírny, které vyráběly součástky pro námořní kanóny, letadla a rakety V1, zůstaly nepoškozené.

Bomby srovnaly se zemí padesát rodinných domků na Letné. Kdo nestihl utéct do krytů a schoval se jen ve sklepě, zahynul. „Zemřelo čtyřiadvacet civilistů a jeden německý voják. Zraněných bylo devadesát,“ píše František Vojta ve sborníku Okresního archivu.