Vystudovali s červeným diplomem, umí hrát na patnáct hudebních nástrojů nebo stále leží v knihách či rébusech. Typičtí členové Mensy, která sdružuje lidi s inteligenčním kvocientem vyšším než 130 bodů, jsou zkrátka výjimeční. V Olomouci jich žije třiadvacet, z toho šest dětí.
„Členství v Mense mi umožnilo nezakrnět. S inteligencí se člověk rodí a je na něm, jestli s ní dál pracuje, nebo ne,“ podotýká osmatřicetiletý Ivo Heger. Pochází z rodiny vynálezců, počítačových programátorů a držitelů různých mezinárodních patentů. „Otestovat své IQ byla pro mě nutnost, abych ukázal, že patřím do rodiny,“ říká s úsměvem Heger. Testem prošel ve dvaadvaceti letech a pro členství v Mense má ještě dvojcifernou rezervu.
Inteligence je dar
Stejně je na tom i Gabriela Bordováčová, která hranici pro vstup do Mensy také hravě přesáhla. Test udělala už před sedmnácti lety v Bratislavě. „Nechala jsem se vyhecovat. Chtěla jsem dokázat, že mám logické myšlení,“ vypráví sedmačtyřicetiletá pracovnice v informatice. Když se přestěhovala na Moravu, vyměnila slovenskou Mensu za českou. „Paměť mám ale hroznou, třeba Ludolfovo číslo znám jen na dvě desetinná místa,“ vtipkuje Bordováčová.
Už v patnácti letech se na gymnáziu v nedalekém Prostějově nechal se spolužáky otestovat i Tomáš Blumenstein. Výsledkem bylo číslo 168. Dnes je předsedou celé české Mensy. „Je to volená funkce, která s výsledným číslem nesouvisí,“ vysvětluje Blumenstein. Stavební fakultu vystudoval s červeným diplomem. „Pamatuji si ale, že jsem od jedné zkoušky vyletěl a dvakrát jsem nevzal trojku a šel radši na zkoušku znovu,“ říká jednatřicetiletý šéf Mensy.
Všichni tři nositelé vysokého IQ se shodují na tom, že inteligence je jen jednou ze složek lidské osobnosti. Další podle nich tvoří výchova, vzdělání nebo temperament. „Inteligence by se neměla přeceňovat, i když je to důležitý vrozený faktor, který se v průběhu života zásadně nemění. Mění se ale výkon a kondice,“ podotýká předseda Mensy. Někdo má prostě vlohy sportovní, někdo umělecké, někdo inteligenci. Na každém už je, jak svůj dar využije. „Inteligence se dá samozřejmě i zneužít. Ale to už jsme v oblasti morálky,“ říká Bordováčová.
Rozdíl mezi IQ 120 a 160 není podle Blumensteina na první pohled poznat. Projeví se jen při řešení konkrétních specifických úloh. „IQ 120 je dostatečná hodnota pro vystudování většiny vysokoškolských fakult a uplatnění v praxi. Jsou ale i lidé, kteří i přes vysokou inteligenci netouží po akademické kariéře. Mezi členy máme kuchaře, pumpaře i dřevorubce. Přesto mezi nás zapadají a máme si co říct,“ zdůrazňuje Blumenstein.
Manželka z Mensy
Moudrost považují „mensani“ spíše za souhrn inteligence a životních zkušeností. Nad vtipy o blondýnkách jen mávnou rukou. Stejně jako nad hospodskými průpovídkami o ženské inteligenci. „Není nad vyrovnaný vztah,“ podotýká Blumenstein, který si svou manželku našel v Mense.
V anekdotách bývá vydávána za nejhorší srážku srážka s blbcem. Příliš příležitostí si to ověřit ale oslovení členové Mensy nemívají. „Ti, kdo vědí, jaké mám IQ, se ke mně občas chovají jinak. Setkávám se občas i s nějakou narážkou, ale je to skutečně výjimečné,“ ujišťuje Blumenstein.
Stejnou zkušenost má i Heger. „Někteří lidé si můžou myslet, že jsem namyšlený,“ podotýká muž, který si teprve nyní dodělává vysokou školu. Do vínku dostal navíc i hudební sluch. „Zahraju na patnáct hudebních nástrojů, včetně mandolíny,“ říká Heger.
Zatímco Blumenstein ve volném čase rád luští šifry, Bordováčová se vrhla na studium psychologie. „Věčně ležím v knížkách. Chci psychologii ještě vystudovat,“ říká informatička.
Nadprůměrně inteligentních lidí jsou v populaci jen dvě procenta. „Mensa je inspirativní prostředí. Její členové se dostanou díky přednáškám a exkurzím i do míst, kam by se běžně nepodívali,“ poznamenává Blumenstein s tím, že česká Mensa má přibližně 1700 členů.
IQ jako prokletí
Přestože se stává jen výjimečně, že je člověk s vysokou inteligencí pro obyčejný život nepoužitelný, může mu jeho IQ v životě ublížit. Podle psychologů totiž může být zdrojem pocitu vyloučenosti a osamění. Aby příliš chytré děti tento pocit nezískaly, vznikla pro ně v Olomouci na Základní škole Hálkova speciální třída, kam Bordováčová přihlásila po úspěšných testech i svého syna. „Nevím, jaké IQ mají moje děti. Psychologové to nesdělují, ale vzhledem k tomu, že všechny tři do podobných škol doporučili, přesahují potřebnou hranici,“ vysvětluje Bordováčová.
Škola se dětem snaží přizpůsobit i výuku. Podle pedagogů občas paradoxně může jít o sociálně a citově nevyzrálé děti. Hlavně se ale ve škole nesmějí nudit. „Látka je musí zaujmout. Důležité je, aby byli takoví žáci pořád vytížení,“ uvedla ředitelka školy Božena Vítková.
