Malířka s tváří naivní i super moderní

Sedmičkový seriál sedmi osobností pokračuje. Svých sedm radostí představuje výtvarnice Sylva Prchlíková.

Litvínov / Díru do světa udělala Sylva Prchlíková z Litvínova svými naivními obrazy. Jenže štětec, plátno a barvy jí nestačí. S vervou tesá do dřeva, plácá rukama hlínu, majzlíkem buší do pískovce. Při tom všem jezdí na koni, pečuje o dům a zahradu, psa Hakima, tři kocoury, přátele a hlavně o rodinu.

1. Dcery a vnučky

Dvouměsíční vnučka Anežka je mojí největší radostí z posledních dnů. Má pětiletou sestřičku Žofii a mě těší, že jsou dvě a budou si spolu hrát. Protože já jsem vyrůstala jako jedináček. Nejsem tradiční babička, která má pokaždé vzorně navařeno. Plánuji, že si Žofinku vezmu na prázdniny, podnikneme výlety do přírody, do zoo, zaplaveme si v bazénu, zajdeme do divadla na pohádku. Žofinku také učím, jak vzít hlínu a štětec do ruky.

Dcera Dita je psycholožka, i ona udělala několik velkých dřevěných soch. Eliška studuje vysokou školu v Mostě a ve volnu maluje.

2. Socha z pískovce

Poprvé jsem si letos osahala pískovec. Kámen mě vždycky provokoval, ale dlouho jsem otálela. Až nedávno jsem oslovila kamarádku Jitku Kůsovou, která to s pískovcem umí, aby mi poradila, co a jak. Pod jejím vedením jsem si nechala před barákem složit pořádný balvan, uchopila jsem majzlík a palici, a začala tesat. Vznikla Femina, ženské téma pro mě typické. Nemohla jsem začít jinak. Pískovec mi dal obrovskou zkušenost. Zatímco dřevo praská, letokruhy jdou zrovna jinam, než potřebujete, kámen poslouchá.

3. Štětce a plátna

Malování je další velkou a hlavní radostí, protože mě živí. Letos mám práce naštěstí dost. Malovala jsem pro výstavu v galerii Kryt Klášterci nad Ohří, kde přede mnou vystavoval Karel Gott. Začátkem září budu mít výstavu v mostecké knihovně. Doufám, že vernisáž hodně lidí překvapí. Pak mě čeká výstava na Kladně. Třešničkou na dortu je pro mě ocenění v celorepublikové soutěži Filmová klapka na Festivalu dětského filmu ve Zlíně. Ze sto třiceti čtyř nejznámějších výtvarníků z Čech i Moravy jsem skončila osmnáctá.

4. Sochařská sympozia

V létě jezdím ráda na sochařská sympozia. Práce v kruhu kolegů mě těší. V červenci jsem čtrnáct dnů tesala do dřeva v Boleboři. Právě tam jsem se před osmi lety učila zacházet s řetězovou pilou a dláty. Hned nato jsem odjela do německého Kreibsteinu na mezinárodní sympozium u přehrady. Moc se těším na Mezinárodní malířské sympozium, které začne ve středu 11. srpna na Benediktu v Mostě. Završí ho veřejná aukce s doprovodným programem. Většina soch ze sympozií mi zdobí zahradu. Dřevo je stále živé, voní, hraje, provokuje a rozvíjí fantazii a cit.

5. Zvířecí společníci

Nedovedu si představit život bez zvířat. Mám tři černé kocoury, labradora Hakima, který cestuje všude se mnou a s chutí by řídil. Když se vracím do auta, spolehlivě sedí za volantem a jen neochotně jde dozadu. Ve svých dvaapadesáti letech se učím jezdit na koni a nesmírně mě to naplňuje. Pohled do koňských očí mě fascinuje. Pořídila jsem si vlastní rajtky, helmu, rukavice, vše, co má správný koňák.

6. Plácání z hlíny

Přes den většinou maluju, využívám denní světlo. Místo garáže mám ateliér s velkými okny, to je moje království. Mimo jiné jsem si tam pořídila pec na vypalování keramiky. Jsem keramik amatér a k hlíně se dostávám až navečer nebo v noci. Abych se zdokonalila, absolvovala jsem různé kurzy. Když se ohlédnu zpátky, keramiku dělám pět let a pořád mě baví a těší. Hrnčířský kruh nemám, všechno plácám rukama. Keramika je jedno velké dobrodružství. Zas a znovu jsem napnutá, co z pece vyleze, protože každý kus je před a po vypálení odlišný. Tu a tam nevyjde glazura, občas něco rupne.

7. Relaxace a přátelé

Za den stihnu dost práce. Čas si najdu i na odpočinek a přátele. Ráda poslouchám hudbu. Tatínek, vystudovaný novinář a básník, mi už v dětství pouštěl opery a vážnou hudbu. Tahle záliba mi zůstala. Dřív jsem hrála na klavír, ale teď už jen z nostalgie hraji vzpomínkové melodie. Ráda navštěvuji Jazz klub v Teplicích, vždycky mě dostanou latinsko-americké rytmy.

Mám hodně přátel. Těším se na každého, kdo za mnou přichází anebo já za ním. Radostí mám víc než sedm a vydaly by na dlouhé povídání. Rozhodně nesmím zapomenout na zálibu v cestování, moře, slunce, ale i vysoké hory.