Umělci jsou citlivé osobnosti a snadno podlehnou depresím. Výtvarník a grafik Zdeněk Košek z Ústí se také nervově zhroutil. Ale dále maloval, aby přežil.
Obrazy, které vytvořil v době největší psychické krize, ho proslavily. Obdivuje Van Gogha, ale nechce, aby ho potkal stejný osud.
Vaše meteorologické obrazce způsobily světovou senzaci. Jak k tomu došlo? Bylo to v Paříži před devíti lety na konferenci psychoterapeutů. Promítali tam pár mých obrázků, které jeden francouzský režisér zařadil do rozsáhlé sbírky zaměřené na art brut. Tu pak prezentoval po celém světě.
O jaký výtvarný směr přesně jde? Říká se tomu konkrétní abstrakce. V malbách jsou čísla, ale v souvislostech nedávají žádný konkrétní význam.
Můžete kresby nějak víc přiblížit? Jsou to vlastně meteorologické mapy počasí. Meteorologie je totiž jeden z mých koníčků. Bavilo mě, když jsem mohl studovat mapy o frontách, srážkách, pohybech větrů. Kreslil jsem si do těch map bouřkové mraky, doplňoval srážková čísla, časy, kdy se objevily okluzní fronty. Měl jsem pocit, že řídím a ovládám celou planetu.
To už jste se musel léčit? Přesně tak. Tyhle přeludy jsem měl dva roky. Už jsem to psychicky nevydržel a léčil se ve Focusu. Ale malovat jsem nepřestal.
Malování jste měl jako terapii? To mi zachránilo život. Svoje pocity a nálady jsem dával do svých obrazů, které někdy přirovnávali ke Goghovi. Sice se mi jeho dílo líbí, ale nechtěl bych dopadnout jako on.
Inspirují vás díla i jiných malířů? Ano, svou tvorbou jsou mi nejbližší impresionisté. Líbí se mi jejich pestré svěží barvy. Z dalších světových malířů obdivuji například Španěla Francisca Goyu, který měl obrovské nadání a pílí se vypracoval až na králova dvorního malíře.
Jaké jsou vaše další plány? Chtěl bych namalovat ještě nějaký olej, ale dnes už jsem skromnější. Když přežije jeden obraz a zapíše se do nějaké encyklopedie nebo slovníku, tak budu naprosto spokojený.
