Máte internet a jak bydlíte? ptají se sčítací komisaři

V Libereckém kraji začalo nové zkušební sčítání lidu. Redaktor Sedmičky byl u toho.

Husova třída. Pátek, dvě hodiny odpoledne. Poštovní doručovatelka Renata Fantová zvoní u dveří. Lidem v činžovním domě ale nenese žádná psaní. Pro dnešek je sčítací komisařkou. Musí obejít šest domů, v každém minimálně devět bytů. Rozdat sčítací formuláře, poradit lidem s jejich vyplněním a předat jim dárečky od Českého statistického úřadu.
Na nic nečeká a pouští se do práce. Obejít jeden dům trvá klidně i hodinu a ona by ráda stihla večer v Jablonci koncert Visacího zámku.
„Barák je odemčenej a nikde ani noha. Jako kdyby lidi věděli, že jdete se mnou,“ postěžuje si na moji přítomnost. V domě jsme už dobrých patnáct minut a nikde nám zatím neotevřeli. Štěstí se na nás usměje až v posledním patře.
„My to vyplníme raději přes internet,“ hlásí hned ze dveří starší muž v brýlích. „A do kdy máme čas?“ zeptá se ještě. „Od sedmnáctého do konce měsíce,“ vysvětluje mu Renata Fantová. „Za to vás ještě musím obdarovat. Je tam kalkulačka a nějaké drobnosti,“ dodává a skloní se do brašny pro bílou igelitku.

Začalo se 6. dubna

První byt z padesáti, které dnes musí obejít, má Renata Fantová úspěšně za sebou. Tam kde bylo zavřeno, to zkusí zase za hodinu. Jejím sčítacím obvodem jsou domy v liberecké čtvrti Staré Město. Podobných lokalit vybrali úředníci kvůli zkušebnímu sčítání lidu po celé republice celkem 130 a sčítací komisaři je obcházejí již od 6. dubna. Na ostro budou sčítat na konci března příštího roku.
Renata Fantová je v terénu už čtvrtým dnem a formuláře rozdala zhruba dvěma stovkám domácností. Na prsou nosí viditelně umístěný průkaz a do bytu nevstupuje dříve, než ji lidé pozvou dál. Všechno má svůj řád. „Díky osobním údajům se statistici dozvědí, jak lidé v Libereckém kraji žijí a kolik jich vlastně je,“ říká Fantová.
Některé otázky míří na vybavenost domácností. Lidé už nevyplňují, jestli mají auto či chatu, nově však dostávají například otázku, zdali je jejich domácnost připojena na internet. Celkem má dotazník čtyřiadvacet položek, mezi kterými nechybí otázky na preferované náboženství, rodinný stav nebo na to, jak dlouho trvá lidem cesta do práce.
Dál už vzorový formulář nezkoumám. Míříme do dalšího vchodu. Otevírají nám hned u prvních dveří. „Mám pro vás formulář, jestli se chcete zúčastnit,“ hlásí do dveří Renata Fantová. „Ale jo, dejte mi to,“ nechává se přemluvit asi čtyřicetiletá žena. „A kolik vás vlastně v rodině je,“ ptá se sčítací komisařka. „Celkem tři. Ještě manžel a syn,“ odpovídá žena.
A Fantová vysvětluje. „Tak já vám tady dám obálky. S vyplněnými formuláři je stačí vhodit do jakékoliv poštovní schránky a ono to už dojde. Je to předem hrazené,“ říká komisařka. Zbývá předat dárky a rozloučit se. „Jsou vedle doma?“ ptá se ženy komisařka ještě před tím, než za sebou zavře dveře. „Nevím, nevím. Ti bývají doma až večer,“ odpovídá žena.
Za pokus ale nic nedáme. Komisařka zazvoní a dveře se otevřou. „Mám jenom obavu, jestli budu doma, až se to bude sbírat,“ váhá zpočátku sousedka. „Dám vám obálku a po sedmnáctém ji prostě vhodíte do poštovní schránky,“ uklidní ji sčítací komisařka a odškrtne si další úspěšně předaný formulář. S lidmi většinou potíže nemá. „Až na jednu starou paní, která mě nechtěla předevčírem pustit do vchodu, jsou na mě příjemní,“ poznamenala komisařka.
Vydáváme se po schodech do dalšího patra. Máme na výběr ze dvou bytů. V prvním zuřivě štěká pes. Ve Fantové se nezapře pošťačka. „Tam nejdu,“ prohlásí. Zvoníme tedy vedle. Otevřít nám přichází důchodkyně v růžovém županu.

Kde jste?

„Už jste tady měla být včera,“ vyčiní hned sčítací komisařce. Formulář si ale vezme a nakonec i poradí. „Do toho bytu vedle nemusíte. Nikdo není doma. To by ten blázen takhle neštěkal,“ vysvětlí Fantové. Loučíme se. Můj čas vypršel. Dál už se vydává sčítací komisařka sama. Dnes ji čekají ještě čtyři domy.