Je to magnet, říkají hybatelé českých investičních fondů o svém tipu
- Mladí investoři dnes řídí miliardové fondy a hledají nové příležitosti v tradičních i technologických oborech.
- Jet Investment sází na síť pekáren Náš Chléb, zatímco fond Presto Tech Horizons investuje do obranných technologií a startupů spojených s AI či drony.
- Investor Tomislav Procházka zase přinesl do pražského metra futuristické pohyblivé reklamy a plánuje expanzi do dalších evropských měst.
Není jim mnohdy ani třicet. Do investičního rychlíku naskočili teprve nedávno a už drží prst na tepu miliardových fondů. Vystudovali prestižní školy a učili se od těch nejlepších. Co ovlivňuje ty, kteří rozhodují, kam potečou peníze investorů, představuje ve svém vydání aktuální e15 magazín.
#1 upečená investice
Je to něco málo přes rok, co Marek Večeř nastoupil do Jet Investmentu miliardáře Igora Faita. Dostal za úkol jeho byznys trochu osvěžit a vybočit z tradičního průmyslového a energetického zaměření. Velmi brzy přišel s nevšedním nápadem pro fond Jet 3: Pojďme koupit pekárnu a rozšiřme síť jejích prodejen ze stovky na 400 po celém Česku. Jeho projektu, do nějž fond investoval loni v létě, se daří. Ještě v roce 2025 se síť rozrostla o osmnáct prodejen, letos jich přibude 25. Marek Večeř na značce Náš Chléb představuje, co data a čísla mohou z okrajového byznysu udělat.
V Jet Investmentu to chodí tak, že když si projektový ředitel prosadí do private equity fondu nějakou investici, musí se také postarat o to, aby rostla. Proto se z Marka Večeře brzy po nástupu stal stratég řídící expanzi sítě Náš Chléb, do níž na jeho doporučení Jet 3 investoval. Už když projekt představoval investiční komisi, ukázalo se, že ho na původně lokální severočeské investici víc než vůně chleba uchvátila řeč čísel. „Přišel jsem s alternativní definicí toho, co vlastně Náš Chléb je. Že to není pekárna, jejíž produkt je pečivo, ale že to je pekárna, jejíž produkt je její síť jako taková,“ popisuje.
Pozici na trhu hledal přesně uprostřed mezi segmentem malých pekáren, které mívají vysoké provozní náklady v poměru k objemu produkce, a jejich velkých konkurentů, kteří dodávají do řetězců a mají zase preference v nákladech, ne v kvalitě. „Investiční výdaje na prodejnu držíme do dvou milionů s návratností kolem čtyř let. Tím, že prodáváme velmi kvalitní produkt s marží a přidanou hodnotou, funguje celková ekonomika lépe,“ vysvětluje.
Organický růst maloobchodní sítě má na starosti management a interní tým, Marek Večeř se však snaží urychlit expanzi i tím, že oslovuje první porevoluční generaci podnikatelů, kteří zprivatizovali nebo vybudovali menší pekárny, ideálně s maloobchodní sítí, a nemají nástupce. Úspěšné převzetí jejich byznysu přináší kromě rozšíření sítě také nové výrobní a logistické kapacity. Některé z nových prodejen sítě Náš Chléb pravděpodobně vzniknou i těsně za hranicemi – v Polsku či v Německu, kam se dá zboží snadno dovézt.
Firma cílí na menší města, kde tradiční obchodníky udusily sítě supermarketů. „Lidé tam nemají možnost nakoupit si lepší potraviny, a přitom na to mají kupní sílu. Navíc jsme přišli na to, že velká část zisku se dá vytvořit doplňkovým prodejem. Takže většina obchodů nabízí dnes také uzeniny nebo lahůdky,“ popisuje.
Dalším způsobem, jak síť rozšířit, je franšíza. Právě letos do téhle oblasti začne Náš Chléb směrovat svoji energii. „Spousta lokálních kaváren a prodejen s řemeslnými produkty se může překlopit do našeho konceptu. Máme připravený franšízový tým a věřím, že součet všech kroků nám dá na konci roku 25 nových prodejen,“ říká Marek Večeř.
Zatím je to pohledem do jeho kalendáře těžko představitelné, ale až jednou jeho mise u značky Náš Chléb skončí, bude se muset oklepat a pustit se do nového příběhu, pravděpodobně už pod dalším fondem Jet Investmentu, protože ten s číslem 3 se letos naplní.
Marek Večeř má za sebou studium pražské VŠE a podobně jako při téhle investici věděl už na škole, že je důležité odlišit se a přijít s něčím neobvyklým. „Ze školy vychází ohromný počet stejných prefabrikovaných ekonomů. Já jsem proto hned věděl, že musím ukázat nějaký rozdíl,“ vypráví dnes. Navštěvoval tedy třeba klub investorů, aby poznal základy tohoto oboru, zajímalo ho oceňování firem, výkazy a účetnictví, a pokud si vybíral při škole brigádu, nešel po výši výplaty, ale po zkušenostech. Má tak za sebou kariéru ve Škodě Auto z oddělení pricingu, zkušenosti má i ze společnosti Deloitte.
Do náruče Igora Faita ho přivedla práce v poradenské firmě PwC, se kterou pro jeho Jet Investment připravoval akvizici. Ta sice nevyšla, nicméně Marek Malík, managing partner Jet Investmentu, si všiml Večeřovy práce a toho, jak vybral několik „zatáček smrti“ ve firmě, o niž se Jet zajímal. A díky téhle manažerské obratnosti dostanou česká maloměsta řemeslné pečivo.
#2 doprostřed terče
Oba jsou ze Slovenska, potkali se při studiích v Británii a oba mají rádi byznys a technologie. Dnes stojí v roli partnerů jediného tuzemského fondu orientovaného čistě na obor defense – Presto Tech Horizons, který v roce 2024 založily skupina CSG a společnost Presto Ventures. Miliardové investice do obrany oznámené evropskými státy jim dávají jistotu, že když vsadí na ty správné firmy, ať už v USA, nebo v Evropě, hodnota fondu poletí vzhůru. A mimochodem: to investičně nejcennější „zboží“ leží prý nejblíže bojišti, tedy na Ukrajině.
Pokud se chystáte na setkání s partnery Presto Tech Horizons, nečekejte ostřílené generály ani armádní nadšence v maskáčích. Matej Luhový i Tichomír Jenkut dokazují, že pro investování do obranných a dual-use technologií nemusíte být odborníky na tradiční vojenskou techniku. „Edukovaně předpovídáme budoucnost a hledáme firmy, které do této vize budoucnosti zapadají,“ popisuje trochu s nadsázkou Tichomír Jenkut. Společně s Luhovým prozkoumali jen za loňský rok zhruba dva tisíce firem ze zvoleného ranku – a jedním z hlavních filtrů při výběru investic je právě budoucí potřeba jejich technologií na bojišti, a to přibližně za pět let.
Zajímavých projektů našli dost. Presto Tech Horizons vstoupil jako strategický investor například do americké společnosti Firehawk Aerospace. Ta se zaměřuje na 3D tisk tuhého raketového paliva a vývoj motorů. „V tomhle oboru nikdo moc neinovoval. Mají ho rozdělený velcí hráči. A najednou přišla firma, která dotáhla technologii suchého paliva tak daleko jako za 30 let nikdo jiný,“ popisuje Matej Luhový. Firehawku mimochodem investičně věří i Donald Trump junior. Pokud má Tichomír Jenkut z portfolia jmenovat svoji hvězdu, vybere bez váhání BlueQubit. Firma vyvinula platformu, jež dokáže simulovat podmínky kvantového počítače. Jde vlastně o takové demo, které ušetří čas a peníze za přístup řadě firem, vedle obranného průmyslu třeba i výrobcům léků.
Když se obou investorů zeptáte, jestli není obranný průmysl vlastně jen bublinou vyvolanou válečným konfliktem na Ukrajině, rázně to odmítnou. „Evropa má obrovský dluh na obraně. Jsou to biliony eur, které bude muset investovat jen do toho, aby ho smazala. Tady nejde jen o válku, jež trvá jednotky let. Jde o hrozby, které trvají desetiletí. A oznámené rozpočty evropských vlád říkají, že budou po ta desetiletí investovat do obrany,“ shrnuje Matej Luhový. Zatím poslední investicí fondu je britský vývojář autonomních systémů pro drony Occam Industries. Umí obejít i často používané rušení signálu GPS.
Budoucnost průmyslu stratégové hledají také mimo rozvinuté trhy, speciálně pak na Ukrajině. „Jsou tam firmy, o nichž nikdo nikdy neslyšel, a přitom mají bojem ozkoušenou technologii a už nyní valuaci v řádu miliard eur,“ říká Jenkut. Z tohoto pohledu bude podle něj klíčové, aby ukrajinské firmy mohly zakládat joint ventures s firmami v konkrétních západních zemích a začaly své zboží vyvážet.
Fond má na Ukrajině několik investic, partneři fondu mluví třeba o startupu Vidar Systems. Ten vyvíjí systémy zaměřené na detekci nepřátelského ostřelování v reálném čase. Jde o jakési pasivní „naslouchání“, tedy akustický radar, který podle zvuku vykreslí reálnou mapu toho, co se v okolí děje, včetně letu raket, přemísťování pěchoty a podobně. Startup Bavovna AI vyvíjí hybridní navigační systémy s umělou inteligencí, díky nimž drony fungují i v prostředí bez GPS nebo s rušením elektronického signálu. Dosud podobné technologie trpěly velkou odchylkou. Cíl minuly i o stovky metrů. Dnes činí odchylka na 30 kilometrech jen šest metrů.
Pokud jsou v něčem oba šéfové fondu jiní než první generace investorů, je to vhled do dat a analýzy. Koneckonců Tichomír vedl finance data pro švédskou Klarnu, když vstupovala do Česka, Matej se zase v Británii i na Slovensku věnoval datům v politických kampaních. Fascinovalo ho, jak data, třeba v rukou Cambridge Analytica, změnila svět, když se podílela na brexitu nebo na prvním zvolení Donalda Trumpa. Teď nastává čas, kdy data mohou vyhrávat války.
#3 stabilní obraz navzdory pohybu
Ve 20 letech byl Tom Procházka profesně hozen do studené vody. Kvůli zdravotním komplikacím v rodině musel převzít řízení family byznysu TTP Invest, dokončit rekonstrukci pražského nákupního centra OC Opatovská a následně ho ještě dopravit do portfolia fondu Conseq. Zpětně na tu dobu vzpomíná jako na vysokou školu životních zkušeností. Tehdy ale také poznal, co ho baví: uzavírat obchody. V Číně pár let nato jeden velký deal udělal. Je to on, kdo z Asie přinesl do pražského metra pohyblivé reklamy, které působí trochu jako sci-fi.
Práci v rodinném byznysu později přerušil. Je to také už pár let, co odešel ze studia práv na Univerzitě Karlově a raději dostudoval Harvard. Říká, že zatímco školy v Evropě učí znalosti, americký systém pečlivě dbá na schopnosti a dovednosti, což mu vyhovovalo mnohem více. Dnes se mu to hodí při budování portfolia.
Jeho TPAG stojí před uzavřením několika nových dealů, v základu ale staví na dvou nosných kamenech. První reprezentuje německý výrobce kvalitní organické dětské výživy Töpfer Babywelt. Rodinnou firmu, která se ocitla po neshodách mezi akcionáři v potížích, nyní staví na nohy společně s TCF Capital zakladatele Rohlíku Tomáše Čupra. „Nikdo nezná lépe potřeby zákazníka než Tomáš Čupr,“ vypráví Tom Procházka o společném byznysu. „A my mu pomáháme ladit efektivitu výrobních procesů. Vkládáme tím do private equity projektů to, co umíme nejlíp,“ dodává.
O druhém nosném kameni už trochu řeč byla. Pohyblivé virtuální reklamy v tunelu pražského metra jsou asi tím nejviditelnějším z portfolia TPAG. Na starosti je má firma EUDI (European Digital Industries). „Poprvé jsem technologii viděl v Číně. Uchvátila mě. Tak jsem kontaktoval výrobce a on měl zájem na spolupráci,“ popisuje Tomislav Procházka. Převést tyhle tři věty do praxe ale trvalo tři roky. A to šlo jen o předzvěst, jak těžké bude „teleportovat“ techniku z Asie do Evropy.
Tomislav Procházka se do toho obul, když končil kariéru ve společnosti Deloitte – spolupracoval tam s jedním z největších světových private equity fondů Carlyle na akvizici Tescan Orsay Holdingu, předního výrobce elektronových mikroskopů. Byl také součástí procesu prodeje Meopty stejnému fondu. Nabídku na pracovní zařazení do Británie však právě kvůli svému velkému snu odmítl. Chtěl dělat svoje vlastní „dealy“.
„S obrazovkami v metru to bylo pět let tvrdého testování a příprav. Naše hodnota není v tom, že jsme ten princip vynalezli, ale v tom, že jsme ho přenesli do Evropy, prošli přísnou homologací v Česku a tuhle zkušenost teď chceme replikovat i do dalších měst,“ říká Procházka. V rukou má teď, po letech práce, vlastně docela jiné zařízení, než bylo na začátku. S úpravami technologie mu hodně pomohla renomovaná česká společnost AŽD, respektive jí vlastněná firma Brema.
A jak princip funguje? Jde o soustavu 480 panelů, které jsou instalovány na zdi tunelu metra ve 240 metrech délky. Když metro projede, spustí se spínač, zařízení si naměří rychlost a synchronizuje videosmyčku promítání s rychlostí vlaku tak, aby to pro cestujícího tvořilo plynulý stabilizovaný obraz.
Firma chtěla původně jen zařízení přivézt a spravovat, nákup reklamy měl mít na starosti někdo jiný. „Je to ale taková novinka, že jsme se museli pustit i do téhle oblasti. Nakonec je z EUDI firma přinášející technologie do byrokraticky složitých prostředí veřejné dopravy,“ popisuje. Firma se hlásila třeba do tendru na reklamní plochy na pražském letišti. Její nabídka snižovala díky digitalizaci počet reklamních ploch zhruba o 70 procent, ale zachovávala konkurenční míru nájemného. Letiště nicméně tendr zrušilo.
Podobné veřejné soutěže v prostředí hromadné dopravy na firmu ještě čekají. Své první instalace se dočká Milán, panely EUDI také možná rozzáří tunely metra v Mnichově, Londýně nebo Paříži. K zahraniční expanzi má pomoci nový akcionář firmy.
