Najít mezi jezdci cross county horských kol takového, který se drží už deset let v absolutní české špičce, není snadné. Jedna výjimka tu ale přeci jen je. Plzeňský biker Milan Spěšný. Poctivý dříč, který se nevzdává, ani když se nedaří. Žádnému jinému z jezdců se v posledních deseti letech nepodařilo vyhrát alespoň jeden ze závodů českého poháru, pokaždé se dostat do reprezentace a účastnit se pravidelně mistrovství Evropy a světa.
Začátek byl úsměvný
Na kolo poprvé usedl ve čtyřech letech. Cyklistickou kariéru začal ve Škodě Plzeň pod vedením Jaroslava Aubrechta, Stanislava Říhy, Jana Jánského, ale především svého otce v roce 1989. „Cyklistiku jsem tehdy bral s humorem, zaměřovali jsme se spíše na výlety,“ vzpomíná za začátky. Pak přišly první závody na silnici, v krosu i na dráze.
„Při silničních závodech jsem byl průměrný žáček, ale v cyklokrosu se dostavily první úspěchy. Byl jsem třeba druhý v krajském přeboru,“ vybavuje si. V roce 1994 už trénoval v tehdejším Dynamu ZČE Plzeň pod vedením Rudolfa Schejbala a cyklistiku už začal brát jako vrcholový sport. Jezdil tehdy na silnici, na dráze, cyklokros a už i přičichnul ke cross country.
„V roce 1995 jsem skončil na mistrovství České republiky na čtrnáctém místě a porazil i řadu specialistů,“ popisuje Milan Spěšný jednu z prvních větších akcí v závodech horských kol.
Zrod bikera
Zlomovým byl pro Milana Spěšného podzim roku 1998. „Po zániku bývalého Dynama jsem kontaktoval Radovana Fořta, a dohodl jsem se s ním na působení v teamu Rubena Fort. Dohoda byla jen na materiální vybavení a zajištění tréninku, peníze jsem si stále vydělával jako kolportér,“ popisuje klíčový okamžik svécyklistické kariéry. Z univerzálního cyklisty se tak stal definitivně jezdec cross country horských kol. A vstup do MTB pelotonu v roce 1999 byl pro něj téměř snový. „Vyhrál jsem první dva závody českého poháru a v týmu Rubena Fort jsem podepsal svoji vůbec první profesionální smlouvu. Přišla i první nominace na mistrovství Evropy i světa v kategorii do třiadvaceti let,“ líčí první profesionální sezonu. V roce 2000 se Milan Spěšný stal mistrem České republiky a zároveň vyhrál i celý český pohár. Později přicházely další úspěchy. „Na evropském šampionátu v Curychu v roce 2002 jsem vybojoval s Ilonou Bublovou, Tomášem Vokrouhlíkem a Jaroslavem Kulhavým ve štafetách bronzovou medaili a vyhrál jsem TOP TEN Pelotonu v kategorii MTB,“ vybavuje si. Už v týmu Meridy v roce 2005 dojíždí v závodech světového poháru v Brazílii na šestém a v USA na desátém místě. Přes stáj České Spořitelny nyní zakotvil v týmu Scott&Hagget. Letošní sezona plzeňskému bikerovi ale příliš nevychází. „Byly tam spousty faktorů. Měl jsem zdravotní problémy, a to mě dost rozhodilo. Prostě to přestalo jít. Věřím, že se mi podaří zajet alespoň v závěru roku nějaký solidní výsledek,“ doufá Spěšný.
Olympiáda je výzva
Další z důležitých startů ho čeká 18. září v závodu českého poháru v Peci pod Sněžkou. Zde se budu prát s Vokrouhlíkem a Ulmanem o celkové třetí místo. Potom bych ještě rád absolvoval několik mezinárodních závodů, které se započítávají do kalendáře UCI, a chtěl bych v nich získat co nejvíce bodů pro národní tým, které jsou důležité pro kvóty na olympijské hry v Londýně,“ vysvětluje plzeňský biker, kterému velice těsně i sporně unikla nominace na OH v Aténách a Pekingu. Boj o Londýn 2012 v konfrontaci s dravým mládím však rozhodně nevzdává.
„Určitě je to můj cíl, v tomto roce asi završím svoji kariéru a po olympiádě se uvidí, jestli se dál budu věnovat závodění, anebo už odejdu do sportovního důchodu. Momentálně dělám vše pro to, abych stále jezdil na vrcholové úrovni a abych dosahoval mezinárodních úspěchů,” uvedl. I když kolo a vše s ním spojené Milana Spěšného doprovází prakticky celý život, v jeho nitru přeci jen dochází ke změně. „Cyklistika mi přinesla hodně radosti, ale rodina je to nejcennější, co mám. Výchova dětí a jejich spokojenost jsou pro mě už radostí větší.“
