Nebál se komunistů, kteří mu před rokem 1989 zakázali psát a vydávat. Nebál se vysokých pozic, když po revoluci vstoupil do politiky. Teď se ale děsí toho, že jednou půjde do důchodu. Čtyřiasedmdesátiletý brněnský spisovatel a dramatik Milan Uhde se nezastaví. Stále píše hry a divadlo navštěvuje i čtyřikrát týdně. Právě s divadlem jsou spojené hned tři z jeho sedmi životních radostí, o které se podělil se čtenáři Sedmičky.
Láskyplné porozumění
To je vzácná věc. Lidé se často honí za pravdou, ale porozumění z lásky je víc než pravda. Myslím tím lásku k druhému člověku. Teprve skrze to, že má člověk někoho rád, existuje naděje, že najde dobrý vztah i k ostatním lidem. Že je začne nahlížet s porozuměním. V životě jsem hodně bloudil, až jsem dobloudil k tomuto poznání a vychutnal si radost.
Moje děti
Má žena Jitka vychovala naše děti velmi dobře. Mám radost z toho, že jsou čestní lidé a našli si poctivý způsob života. I když si nevybrali práci podle mých představ. Pětatřicetiletá dcera Jana je redaktorkou nakladatelství a osmatřicetiletý Michal pracuje s výpočetní technikou. Doufal jsem, že alespoň jeden se bude věnovat tvůrčí literární činnosti. Podařilo se mi ale sžít s jejich volbou. Za to jsem rád.
Divadlo
Mám nesmírnou radost, že existuje divadlo jako umělecký obor. Přes všechny kotrmelce lidstva zůstalo divadlo při životě a podle mě prospívá. Když budu konkrétnější, mám rád Pražský činoherní klub a Dejvické divadlo.
V Brně pak Buranteatr, kde hrají mladí lidé. S jejich poetikou a způsobem hraní si však velmi dobře rozumím. A ještě jsem nevynechal jedinou hru v Městském divadle.
Svoboda
Větší část života jsem prožil v nesvobodě. Dýchal jsem otrávený vzduch a nedýchat nešlo, proto dnešek prožívám jako dobu svobody, která ovšem nemůže existovat bez zodpovědnosti. Trvalo to dlouho, ale jsem strašně rád, že jsem se toho dožil. Občas se mi po převratu v noci zdálo, že jsem u výslechu na Státní bezpečnosti. Když jsem se probudil, měl jsem ohromnou radost z toho, že žiju ve svobodě a k žádnému výslechu nemusím.
Práce
Když nemohu pracovat, den je pro mě špatný. Mám obrovskou radost z toho, že stále můžu tvořit. Stále dostávám nápady na hry a scénáře, které mi ani nedají dospat. To mi působí velké potěšení. Obávám se okamžiku, kdy mě nic nenapadne. A ten se blíží. Z důchodu mám strach.
Zatím mám ale práce dost. Pro Stanislava Mošu z Městského divadla dopisuji libreto pro muzikál na téma Divá Bára od Boženy Němcové. Před dokončením je i text Zkrocení jako variace na Shakespearovu hru. V hlavě mám ještě další tři čtyři náměty. Bojím se, že mám víc plánů, než stačím uskutečnit. Jsem totiž dost pomalý autor.
Prožitek kultury
Stále jsem zvědavý, co je v kultuře nového. Účastním se hudebních festivalů a čtu knihy autorů o generaci mladších. Za skvělé prozaiky považuji Jáchyma Topola, Tomáše Zmeškala či Jana Balabána. Působí mi radost, že stále dokážu rozpoznat a ocenit, co je dobré.
Nedávno jsem byl na Jiráskově Hronově, kde jsem viděl amatérské divadlo. Hráli tam pětadvacetiletí divadelní výtržníci. A mně bylo hrozně líto, že na jevišti nemůžu blbnout s nimi. Je spousta mladých lidí, kteří prožívají život podobně jako já.
Zdraví
Jsem plný radosti, že stále můžu chodit nebo hrát na klavír. Není to má zásluha, že stůňu jen zřídka. Vděčím za to Bohu. Mám z toho radost, i když je trochu hořká.
