Zatímco v zaměstnání se jako obchodní ředitel opírá o přesná data, ve volném čase se Walter Pavliš z Brna obléká do zamazané kombinézy a na hlavu si nasazuje helmu. S kamarády vyráží čtyři sta kilometrů od Brna. Hledá tajemnou měsíční šachtu.
„Před patnácti lety jsem si myslel, že ji najdeme na první expedici. Pročetl jsem spousty dokumentů a literatury. V nich jsem zjistil, že se měsíční šachta ukrývá v jeskyni mezi Starou Ľubovňou a Plavnicou na Slovensku. Jenže to nebyla taková legrace, jak se nám na první pohled zdálo,“ říká Pavliš.
Záhadný úkryt
V hledání měsíční šachty inspiroval Pavliše člověk, který ji jako jediný na světě viděl. Jmenoval se Antonín T. Horák a objevil ji čirou náhodou na sklonku druhé světové války. V říjnu 1944 se snažil schovat před německými vojáky do jeskyně. Když jí prolézal, narazil na podivné hladké těleso ve tvaru půlměsíce. Vypadalo jako velké černé silo s bílým lemováním. Mělo puklinu, do níž se dalo vlézt.
Horák na setkání s měsíční šachtou vzpomíná v deníku, kde si zážitky zapisoval. „Vlezl jsem dovnitř. Ležel jsem na boku, soukal jsem se do pukliny, zraněnou rukou a hlavou dole, obtížně jsem postupoval vpřed, téměř jsem stál na hlavě, stísněný, přestože má pravá ruka s lampou se mohla hýbat v rozšiřující se puklině nade mnou, puklina se však pojednou zúžila a já ji musel rychle opustit,“ píše Horák v deníku, který zveřejnil francouzský záhadolog Jacques Bergier.
Vzkaz z Ameriky
Přestože je měsíční šachta úzká, uvnitř je obrovský prostor. „Horák ji chtěl podrobně prozkoumat, ale v šedesátých letech musel emigrovat do USA. Zpět se nemohl vrátit, a tak jeskyňářům v jednom americkém časopise popsal, kde ji najdou. Nikdo ji ale nenašel,“ říká Pavliš. V místech, kde by se měla šachta nacházet, je prý ještě něco. „Říká se, že někde u Staré Ľubovni jsou ukryty maďarské korunovační klenoty. Zatím jsme nenašli ani šachtu, ani poklad,“ říká Pavliš.
Pavlišova rodina si na jeho nevšední zálibu už zvykla. „Manželka to bere jako mou terapii. O víkendech zkrátka s kamarády vyrazíme do lesa a hledáme. Večer pokračuje klábosením. U ohně nebo v hospodě,“ přibližuje Pavliš.
Přestože nemá v ruce žádný hmotný důkaz existence měsíční šachty, může slavit malé úspěchy. Při prolézání jeskyní občas něco najde. Před osmi roky objevil prstýnek. „Bylo to v Moravském krasu. Zatímco se kluci potápěli, já hledal staré mince. Náhle se utrhl kus břehu a ve vodě se cosi zalesklo. Byl to prstýnek s briliantem,“ vzpomíná Pavliš. Šperk nosí Pavlišova manželka na prstu. Daroval jí ho k narození prvního dítěte. Pokud Pavliš měsíční šachtu najde, bude to hlavně dárek pro něj.
