Na samotě u lesa

Protože jsem vyrostla na vesnici, kde snad ani lišky nedávaly dobrou noc, byl to pro mě dlouhé roky byt v centru města, ideálně naproti obchoďáku
a s dětským hřištěm
a školkou za rohem. Když ale obchody vyrostly u sídliště Vajgar a vyhlídka na rybník byla najednou tak nějak méně lákavá, došlo mi, že město pro mě není to pravé ořechové. Možná je to i věkem, ale čím dál častěji teď sním
o zapadlé vísce nebo ještě raději o pěkné samotě někde u lesa. Rámus z aut tam uslyšíte maximálně, když k vám přijede návštěva, a jediným rušivým faktorem jsou tam příliš aktivní hejna ptáků, co vás budí denně v pět ráno. A protože usnout
v tak divnou hodinu bude pro mě nejspíš ke stáru čím dál těžší, už se vidím, jak beru košík a vyrážím do lesa na houby. Vlhká vůně lesa je totiž po ránu vůbec nejlepší.