Nejlepší brněnský kanonýr už nerozhoupává síť, oslavil šedesátku
Kdo je nejlepší brněnský fotbalista všech dob? Podle fotbalového historika Lubomíra Vernera útočník Karel Kroupa.
„Polemizovat ještě můžeme o Vlastimilu Bubníkovi, který byl geniální tím, že hrál jen pár týdnů v roce a stačilo mu to na reprezentaci. Má i medaili z prvního neoficiálního mistrovství Evropy v roce 1960,“ přibližuje sedmasedmdesátiletý Verner sportovce, který to stejně dobře jako s míčem uměl s hokejkou a pukem. „Kroupa toho ale udělal pro brněnský fotbal víc. Získal řadu ocenění a svými góly se výrazně přičinil o jediný mistrovský titul Brna. Chybí mu jedině medaile s reprezentací,“ hodnotí Verner.
Nedal šanci, nemá zlato
O medaili se Kroupa zřejmě připravil ve čtvrtfinále o postup na mistrovství Evropy 1976. V Bratislavě proti Sovětskému svazu střídal v 17. minutě zraněného Petráše a krátce na to, ještě za bezbrankového stavu, mohl skórovat. „Z pěti metrů jsem střílel do prázdné branky, jenže míč mně špatně skočil a já přestřelil. Kdybych dal gól, asi bych jel na finálový turnaj a v Bělehradě slavil zlato,“ přemítá bývalý kanonýr.
Prosadit se v reprezentaci bylo v sedmdesátých letech těžké. Na Kroupově postu hrál Zdeněk Nehoda, tenkrát jeden z nejlepších hrotových útočníků v Evropě, konkurenci tvořili i Masný, Švehlík, Petráš, Gallis, Čapkovič, Gajdůšek.
Když Brno hrálo poháry
Co se mu nepodařilo s národním týmem, dokázal Kroupa s Brnem. V sezoně 1977/78 získal mistrovský titul a s dvaceti góly se stal nejlepším ligovým střelcem. V následující sezoně vstřelil o tři branky méně a o střelecký trůn se dělil s Nehodou. V roce 1977 se pyšnil titulem Fotbalista roku.
„Koncem sedmdesátých let byl na vrcholu. Hlavně díky němu jsme byli pořád na špici tabulky,“ tvrdí bývalý Kroupův spoluhráč Karel Jarůšek.
Brno skutečně v té době patřilo v Československu k absolutní klubové špičce. „Sezonu po titulu jsme skončili třetí a o rok později druzí. Byla to paráda. Hráli jsme evropské poháry, na stadion chodilo téměř pravidelně třicet tisíc lidí,“ vzpomíná Kroupa, jehož fanoušci milovali.
„Karel Kroupa, síť rozhoupá, hé-é-ej Zbrojovka,“ zněl chorál z ochozů. A co když se mu povedl obzvlášť vydařený kousek? „Karel není člověk, Karel je Bůh,“ skandovali fanoušci.
„To už není pravda,“ usmívá se Kroupa.
Aby si ale někdo nemyslel, že brněnský kanonýr byl neomylným šutérem, který každou přihrávku uklidil bez problémů do soupeřovy branky. I Kroupa zahodil spoustu šancí a bylo období, kdy několik zápasů nevstřelil gól.
Rozehraná penalta
Jedna taková série, umocněná neproměněnou penaltou, způsobila kuriózní situaci. Kroupa se rozhodl, že další penaltu zahraje netradičně.
„Domluvili jsme se, že já pokopnu balon o metr dopředu a Karel zezadu naběhne a dá gól,“ popisuje signál Josef Pešice, tehdejší Kroupův spoluhráč. „Sehráli jsme to tak doma proti Bohemce. Karlovi to potom zase začalo padat do brány a my získali titul,“ upřesňuje Pešice.
Smutné konce
Slavná éra fotbalové Zbrojovky začala pohasínat začátkem osmdesátých let. Za trenéra Brücknera, který tehdy Brno vedl, Kroupa skončil. „Pro kouče i vedení jsem byl ve dvaatřiceti starý. Po tom, co jsem pro klub udělal, se nikdo se mnou důstojně nerozloučil,“ mrzí dodnes bývalého kanonýra, který potom ještě hrál druhou ligu v Gottwaldově a nižší rakouské soutěže.
Do Brna se vrátil jako funkcionář a v samostatné české lize byl považován za jednoho z nejlepších manažerů. Jeho vliv na chod klubu ale začátkem nového tisíciletí slábl. Na jaře 2005 skončil podobně jako kdysi hráč. Nejen bez fanfár, ale i bez poděkování.
Fotbal už nehraje ani za staré pány. Zdraví mi to nedovolí,“ vysvětluje Kroupa.
