Nenáročné retro Carlose Santany má zase kouzlo

Na předloňském albu Corazón se fenomenální mexický kytarista Carlos Santana pod tlakem producentů hudebně zbláznil a výsledek byl strašný. Na stroze pojmenované novince Santana IV se letos naopak zbláznil v tom nejlepším slova smyslu. Deska dovršuje půldruhého roku koncertování s obnovenou doprovodnou kapelou z přelomu šedesátých a sedmdesátých let a je návratem ke zvuku raných desek, které tato legendární sestava nahrála.

Santanovo album Supernatural (1999) je dodnes nejlepším příkladem toho, že pokusy producentů polít skomírající slávu rockových gigantů spojením s pěveckými hosty o generaci (či dvě) mladšími vždy nutně nemusí skončit průšvihem. Deska přinesla několik zajímavých autorských spojení, nadčasových hitů a kytaristu uvedla o mnoho mladšímu publiku. Následující Shaman (2002) již ale její lehkost a samozřejmost postrádala a o předloňském Corazón již nelze mluvit jinak než jako o nepovedeném vtipu. Pitbull se slovní zásobou, flow a charizmatem horkem uhynulé ještěrky ve spojení se Santanou? Málokdy se takto potupně „podaří“ interpreta odsunout do druhořadé role na jeho vlastní nahrávce.

Lze proto věřit Santanovým slovům, že klasickou sestavu povolal mimo jiné proto, aby získal zpět alespoň část pozbyté umělecké věrohodnosti.

Dvakrát do téže řeky ale vstoupit nelze. Hrát v sedmdesátých letech od srdce ve dvaceti a v sedmdesáti letech jako ve dvaceti jsou dva rozdílné pojmy a fúze rocku a latinou, jíž před téměř pěti desetiletími okouzlil nejen publikum ve Woodstocku, již dávno není ničím novým. Návrat je to proto plný úskalí, přesto v něm Santana obstál se ctí.

S vědomím, že druhé Abraxas, legendami opředené druhé album klasické sestavy z roku 1970, zopakovat nelze, se spoluhráči nastřílel nenáročné retro v duchu prvních tří desek. Občas narážející na mantinely technické (digitálně dokonale sejmuté perkuse působí studeně, k živelnému doprovodu mají daleko) i autorské. Některé motivy budou posluchači připadat důvěrně známé a s přibývajícími poslechy kyne rovněž i seznam, co vše již nebylo možné zopakovat. Ale jsou to položky pochopitelné.

Někdejší spontánnost, jiskru v oku a objevnost deska nemá a již z podstaty ani mít nemůže. Ale povedené retro spletence rocku a latiny má stále své kouzlo a Santanovi k devětašedesátým narozeninám vrací to nejcennější: důvěryhodnost a důstojnost.

Santana: Santana IV
Vydavatel: Santana IV Records, 2016
Hodnocení: 70 %