Nicklausovy pasti na hřišti Gut Altentann
První devítku jsem se neustále snažil jako bogey hráč dostat druhou ranou (na čtyřparech) na green a vždy jsem si natloukl. S železnou pravidelností jsem končil v pískových bunkrech, kterých je kolem greenů 80. Zrada tkvěla v tom, že z odpalište se mi greeny zdály lehce dosažitelné, skutečnost však byla jiná. Jack Nicklaus věděl, jak to narafičit, abyste se spálili. A stejně tak to bylo s jamkami č. 7 a č. 18. To byly pasti přímo mistrovské.
Sedmička se musela hrát nejprve přes vodu. Jenže ta zkreslovala. Odvážně jsem si to namířil na nejvzdálenější část ferveje a nad prvním míčkem se zavřela voda. Pak i nad druhým a třetím a já jsem přestal počítat. Jamku jsem zbaběle škrtl. Na osmnáctce jsem byl zase odvážný, opět jsem se totiž nechal zmást. Tady byl problém v úzkém dopadu. Poprvé jsem skončil vlevo ve vodě, podruhé vpravo v neproniknutelné vysoké trávě.
Kdybych vzal kratší hůl, zahrál bezpečnou ránu a pak pokračoval na širokou fervej, udělal bych lépe. Jenže na kdyby se samozřejmě nehraje… V Golf Clubu Gut Altentann, který byl založený v roce 1989, si za hru na mistrovském hřišti navrženém americkou golfovou legendou nechají zaplatit.
V plné sezoně tu stojí hra ve všední den stejně jako o víkendu 100 eur. Jak jsem se dozvěděl od manažerky klubu, loni sem zavítalo kolem sta Čechů a letos očekávají, že to číslo bude větší. Ze zahraničí sem nejvíce jezdí Švýcaři, Němci a Italové.
