Běloruská metropole Minsk bývá barevnější, než naznačují zažité představy o ní. Ty ale přesto utužuje ještě i samotná cesta taxíkem z letiště do centra. Město bylo za války totálně zničené a namísto jeho obnovy vyrostly stalinistické paláce socialistického realismu. I to má ale své tragické a brutální kouzlo.
Odkazy na veliký Sovětský svaz jsou všude. Metrem počínaje a názvy ulic konče. Starší generace má k sovětské éře poněkud nevyrovnaný vztah: částečně odmítavý, částečně se hrdě hlásící k příslušnosti k velké rudé říši.
Rozporuplnost je vidět na každém rohu - názvy ulic, veřejných budov, ale i popisky na výrobcích jsou striktně v běloruštině. Taxikář na otázku, jak moc jí místní mluví, odpověděl, že venkované občas, ale ve městech se mluví striktně rusky.
V nich přijde život velmi draho, nicméně zboží a zábavy je dost. V minských obchodech je spousta zboží z dovozu, restaurace a bary vesele žijí, ale v podchodech metra venkovští rolníci nabízejí agrární produkty.
