Ne úplně dokonalé, ale pořád výdělečné. Apple mění slabší čipy v levnější byznys
- Apple využívá méně výkonné verze svých mobilních čipů z dražších modelů v levnějších přenosných zařízeních.
- Díky tomu otevírá ekosystém zákazníkům, pro které byl dosud příliš drahý.
- Strategie ale naráží na limity výroby i napjatý dodavatelský řetězec.
Apple si vybudoval pověst firmy, která prodává hlavně drahá prémiová zařízení. V poslední době ale stále výrazněji cílí i na zákazníky, pro které byl její ekosystém příliš drahý. Jak upozornil deník The Wall Street Journal, pomáhá jí k tomu mimo jiné nečekaně prostá věc: čipy, které nejsou úplně dokonalé, ale pořád jsou dost dobré na to, aby poháněly levnější produkty.
Nejde o vadné součástky v běžném slova smyslu. Při výrobě čipů se běžně stává, že některé kusy nedosáhnou nejvyšší specifikace. Třeba proto, že jedno grafické jádro nefunguje tak, jak má. Výrobce ho ale může vypnout a zbytek čipu dál použít. Pro špičkový iPhone už takový procesor nestačí, pro levnější notebook nebo tablet ale může být stále velmi výkonný.
Levná revoluce
Právě na tom podle WSJ staví nový MacBook Neo za 599 dolarů (v Česku dostupný od 16 990 korun). Notebook využívá čip A18 Pro, který se původně objevil v iPhonu 16 Pro. V levnějším počítači má ale o jedno grafické jádro méně. Apple tak dokáže zhodnotit kusy, které by jinak nemířily do nejdražších modelů, a použít je v zařízeních, jimiž může konkurovat Chromebookům nebo levnějším PC.
„Když dokážete využít i součástky, které nesplní nejvyšší parametry, šetříte peníze, materiál i čas,“ řekl pro WSJ analytik dodavatelských řetězců Tim Culpan. Podle něj tato strategie Applu zároveň otevírá cestu k zákazníkům, kteří by si dražší zařízení nekoupili.
Binning v akci
V polovodičovém průmyslu se podobnému třídění říká binning. Nejlepší čipy putují do nejdražších produktů, slabší verze do dostupnějších modelů. Mezi lety 2009 a 2011 na něm těžil třeba výrobce procesorů AMD, když své nevyhovující šestijádrové čipy Phenom či Athlon prodával se zamčenými nefunkčními částmi jako ménějádrové.
Apple z tohoto přístupu ale díky vlastnímu návrhu procesorů a obrovským objemům výroby udělal mnohem širší obchodní strategii. Ročně prodá přes 200 milionů iPhonů, takže i malé procento méně výkonných čipů představuje miliony kusů, které lze dál využít.
Výsledek je pro Apple výhodný hned dvakrát. Levnější zařízení přitáhnou nové zákazníky, kteří se následně mohou stát uživateli placených služeb, od iCloudu po App Store. Tam má Apple výrazně vyšší marže než u samotného hardwaru.
Z iPhonu do iPadu
Taktika se netýká jen MacBooku Neo. Apple podobně postupoval i u několika levnějších iPhonů a iPadů. Slabší verze čipů, které dříve poháněly dražší modely, se později objevily v dostupnějších zařízeních. Podobnou logiku firma používá i u starších procesorů, které postupně přesouvá do méně náročných produktů.
Úspěch této strategie má ale i odvrácenou stranu. MacBook Neo se podle WSJ prodává tak dobře, že Apple rychle spotřebovává zásoby levnějších přetříděných čipů a musel zadat nové objednávky. To je složitější než dřív, protože nejpokročilejší čipy pro Apple vyrábí tchajwanská společnost TSMC, jejíž kapacity zároveň vytěžuje obří poptávka po čipech pro umělou inteligenci.
Analytik Ming-Chi Kuo ze společnosti TF International Securities pro WSJ uvedl, že Apple už nemá takovou výrobní flexibilitu jako v minulosti a tlak na dodavatelský řetězec začíná být vidět. Šéf Applu Tim Cook zároveň přiznal, že nedostatek čipů omezuje schopnost firmy uspokojit poptávku, zejména u iPhonů, a stále častěji také u Maců.
